Jak jsem prožil tohle léto

Osamocená meteostanice uprostřed polární pustiny. Měření provádí mladý potřeštěný stážista Paša a starší, rozvážný Sergej, který se už těší, až se po dlouhé misi vrátí za rodinou. Loď Akademik Obručev se blíží, aby dvojici vyzvedla, jednotvárné dny vcelku snesitelně ubíhají. Až do chvíle, kdy Paša z vysílačky uslyší tragickou zprávu. Rozlehlé arktické pláně se rázem stávají dějištěm psychologické války, která se brzy změní v boj na život a na smrt.

Režisér Alexej Popogrebskij v sobě nezapřel vystudovaného psychologa a film postavil na jediné vyhrocené situaci, kterou rafinovaně rozvíjí. Osudový konflikt klade do kontrastu s lhostejností nádherné arktické přírody, za jejíž zachycení si kameraman Pavel Kostomarov odnesl ocenění z filmového festivalu v Berlíně (kde byli za svůj výkon Stříbrným medvědem odměněni i představitelé hlavních rolí). Popogrebskij natočil svůj třetí film na polární stanici Valkarkaj na pobřeží Čukotského moře. Napjatou a nehostinnou atmosféru filmu dotváří výrazný punkrockový soundtrack skupiny Graždanskaja oborona (Civilní obrana).

Zdroj: ČT
V ruském znění s titulky

Pavel (v tomto snímku debutující Grigorij Dobrygin), mládenec z velkoměsta srostlý se svým mp3 přehrávačem, je vyslán na polární stanici na ostrově v Severním ledovém oceánu, aby otestoval funkčnost automatického digitálního záznamu meteorologických údajů, čímž by se nahradil manuální zápis, jemuž dává přednost jeho generačně i povahově vzdálený kolega Sergej (Sergej Puskepalis). Pro toho není pobyt na stanici jen několikadenním či několikatýdenním adrenalinovým turistickým dobrodružstvím, útěkem z manažerské kanceláře (k čemuž odkazuje i název filmu), ale způsobem života. Jako by ztělesňoval drsnou a nemilosrdnou krajinu, která ho už léta obklopuje, její ohlušující ticho, mísící se zvuky moře, větru a medvědů. Jediný kontakt s okolním světem představuje nespolehlivý radiopřijímač. A právě jeho prostřednictvím se Pavel dozvídá tragickou zprávu o Sergejově manželce a synovi. Jeho neschopnost a strach oznámit kolegovi nešťastnou událost vyvolají v Sergejovi „medvědí" reakci a pomalý, lakonický život polárníků v meditativním dechu přírody se mění v souboj afektivních reakcí.
Jak jsem dopadl tohle léto se jako první ruský celovečerní film natáčel na digitální RED kameru, která vedle dalších technických vymožeností disponuje i dynamickým rozsahem 13 clon při běžné expozici a až 18 clon v režimu HDRX, hloubkou ostrosti, identickou s formátem 35 mm, a umožňuje i primární barevné korekce přímo při natáčení. Tohoto technického luxusu bravurně využil kameraman Pavel Kostomarov (vedle Alexeje Popogrebského spolupracuje s dalšími významnými režiséry, jako jsou Sergej Loznica nebo Alexej Učitěl, a věnuje se i režijní práci - jeho snímek Miluji tě/Ja těbja ljublju, 2011, se promítal v Karlových Varech) a díky tomu se příroda kolem reálné a funkční čukotské polární stanice Valkarkaj stává další postavou příběhu, která nevypočitatelně ovlivňuje každodenní události. Člověk se s ní může mysticky sžít, ale kvůli její surovosti i ztratit cit pro práh bolesti.
Popogrebskij, původním povoláním psycholog, nechává hrdinu podobně jako ve svém debutu Prosté věci (Prostyje věšči, 2007) plně si zažít zvíře ve svém nitru, aby je v poslední chvíli zastavil a vrátil nazpět k lidské podobě. Bez zbytečné agresivity, naturalismu či patosu. Tentokrát nikoli v bludišti petrohradského labyrintu (mezi nemocnicí, komunálkou a bytem postaršího herce), ale v polární izolaci, kterou si tři měsíce nepřetržitě odžily nejen postavy filmu, ale i celý sedmnáctičlenný filmový štáb.
Veronika Markovičová, Letní filmová škola 2012

Polární stanice na opuštěném ostrově v Severním ledovém oceánu, obývaném pouhými dvěma lidskými bytostmi a několika ledními medvědy. Zkušený meteorolog Sergej a čerstvý absolvent Pavel spolu tráví měsíce pečlivým záznamem povětrnostních podmínek na kdysi strategicky významné výzkumné stanici. Důležitá zpráva pro Sergeje, kterou se Pavel neodvažuje předat, navždy změní jejich životy. Skvělí herci, vycházející hvězda Grigorij Dobrygin a známý herec a režisér Sergej Puskepalis, jako dva muži, kteří se nejprve snaží nalézt vzájemné porozumění a poté hlavně odpuštění uprostřed pustiny za polárním kruhem. Vizuálně úchvatné existenciální drama o přežití bylo uvedeno v soutěži Berlinale, odkud si oba herci odnesli cenu za mužský herecký výkon ex-aequo a kde byla oceněna i vynikající kamera Pavla Kostomarova. Talentovaný ruský režisér Alexej Popogrebskij se po svém úspěšném snímku Prosté věci vrací na MFF Karlovy Vary nejen s novým filmem, ale také v roli porotce.
45. MFF Karlovy Vary

Keď sa povie, že krajina je hlavným hýbateľom deja, znie to ako klišé. Lenže v tomto prípade je to nekompromisná skutočnosť. Film sa totiž odohráva na jednom z najdeprimujúcejších a najveternejších miest, aké si len možno predstaviť – na polostrove Čukotka.
Kulisou mrazivého príbehu odohrávajúceho sa počas krátkeho leta je odľahlá meteorologická stanica, kde sa stretávajú dvaja muži. Jedným je mĺkvy veterán Gulybin, ktorý občas prostredníctvom rádiotelefónu posiela stručné správy manželke a synovi na pevninu. Druhým je ľahostajný mladík Danilov, ktorého zo všetkého najviac zaujíma nezávislá tvrdá hudba a bojové počítačové hry. Gulybin toleruje mladíkovo správanie, pretože obľubuje rybolov na vzdialenejšom mieste ostrova. Počas jedného takého výletu prijme Danilov veľmi zlú správu, ktorá sa týka Gulybina, rozhodne sa však mlčať...
Obaja hereckí predstavitelia získali ex aequo Strieborného medveďa pre najlepšieho herca a Pavel Kostomarov Strieborného medveďa za výnimočné umelecké stvárnenie na Berlinale 2010.