Jackie Brownová

Snímek je považován za vyjádření „dospělého“ Tarantina. Faktem zůstává, že se významně liší od originálního „Pulp Fiction“ a mnozí fanoušci tak zažili zklamání.

Režisér zde v násilných scénách neklade důraz na detaily nejspíš proto, že film je ucelené vyprávění podle skutečné události a jde mu především o vystižení charakterů postav a srozumitelnost zápletky...

Tarantino je skvělý vypravěč příběhů a „Jackie Brownová“ to jen potvrzuje. Film lehce a příjemně plyne, protkán starými šlágry radiových stanic a slangovými dialogy navazujícími pohodu, která popřává divákovi uvolnění mezi napjatými minutami, zejména v druhé polovině filmu. V té první si zprvu jen oťukáváte, kdo je kdo, čím se zabývá a jakých činů se od něj bude možno nadít. Srozumitelné jsou i pohnutky jednání jednotlivých postav, takže když se naplno rozjede Jackiina akce „kterak bezbolestně přijít k půl milionu dolarů za asistence grázlíka,kterému patří, pod přísným policejním dohledem a ještě z toho vyjít čistá jako lilie“, nemáte šanci v ději zabloudit.

Navíc hlavní propletenec je skvěle zpracován z pohledu všech zúčastněných a doplněn časovou informací. Divák nepostrádá humor, napětí, ani tarantinovsky nečekané situace. Tvůrce klasicky nesáhl vedle ani při výběru herců - osvědčený S. L. Jackson, téměř zapomenutá Pam Grierová je v roli Jackie skutečnou pastvou pro oči od okamžiku,kdy se objeví na plátně až po závěrečné titulky. Překvapením je R. De Niro, kterého jsme zvyklí vídat v rolích ambiciózních a nadřazených mužů, zde si střihl pasivního chudáka s nervy na pochodu, přisátého na schopnějšího kolegu, potěšila také B.Fondová. A Robert Foster, který se tak roztomile zamiloval do své klientky, s vizáží strážce národního parku a svým projevem dodával snímku příjemnou starosvětskou atmosféru.

Jackie Brownová (Pam Grier) letuška v důchodovém věku si přivydělává k svému hubenému platu pašeráctvím peněz z Mexika pro překupníka zbraní jménem Ordell Robbie (Samuel L. Jackson) až do doby, kdy ji zatknou agent AFT a policajt z L.A. přímo na letišti. Pokud jim slíbí spolupráci při dopadení Ordella, má šanci vyhnout se kriminálu. Společně se svým přítelem Maxem Cherrym (Robert Forster) připraví Jackie šílený odvážný plán jak drsnému Ordellovi i ambiciózním policistům vypálit rybník.

Quentin Tarantino (scénář, režie) použil pro natočení netradiční komediální detektivky jako předlohu bestseller Elmora Leonarda "Rum Punch" (1995) o charismatických náturách, které se honí za půl milionem dolarů čas od času na hraně zákona. Otázkou je, kdo hraje proti komu. Tarantinovi se zamlouvala výzva k adaptaci Leonardovy knihy. "Chtěl jsem udržet jeho smysl pro suchý humor bez sklouznutí do komedie a to je příjemné balancování". Což potvrzuje i postava propuštěného kriminálníka v podání Roberta De Niro.

Dva policejní agenti chytí letušku Jackie Brownovou při pašování špinavých peněz drogového dealera a obchodníka Ordella.
Slíbí jí shovívavost, pokud jim pomůže svého šéfa dopadnout a usvědčit. Jackie, která je na svobodě jen díky kauci svého milence, zosnuje plán, jak získat miliónový balík a zároveň se zbavit policistů i nepohodlného Ordella.
Jenže takový plán má spoustu rizik!
DVD Express

Ocenění: Stříbrný medvěd za mužský herecký výkon pro Samuela L. Jacksona na MFF v Berlíně 1998
Adaptace románu Rum Punch klasika soudobé drsné školy a bestsellerového spisovatele Elmora Leoparda. Jackie Brownová je černá letuška, která si přivydělává pašováním špinavých peněz drogového dealera a obchodníka. Je chycena dvěma policejními agenty, kteří ji však slíbí shovívavost, pokud pomůže svého šéfa dopadnout a usvědčit. Jackie, která je na svobodě jen díky kauci svého nadřízeného, zosnuje plán, jak najednou získat milionový balík, zbavit se policistů i nepohodlného šéfa, jehož nejčastější replikou je věta „řekneš slovo a jseš mrtvá“. Jenže takový plán má spoustu rizik…
Tarantinův černý humor zachází ještě dál než v jeho předchozích filmech.
Kino ART

Autor/Zdroj: /

Dlouho očekávaný třetí snímek Quentina Tarantina s názvem Jackie Brownová patrně poněkud překvapí příznivce kultovního filmaře. Tvůrce zůstal věrný žánru kriminálního filmu s četnými humornými prvky, vzdal se však naturalistických scén a šokujících záběrů. Natočil vlastně tradiční a "čistý" kriminální film, poměrně přesně se držící předlohy, úspěšného románu Elmora Leonarda Rum Punch z roku 1995. Tarantino jen přesunul děj z Floridy do Los Angeles (do oblasti South Bay) a zaměnil některé bělošské protagonisty za černochy.
Titulní hrdinka je stárnoucí letuška, pašující z Mexika peníze pro samolibého překupníka se zbraněmi Ordella. Dostane se však do osidel policie a musí rozehrát složitou hru, aby si zachránila život. Ordell se totiž se svými partnery nemazlí a v zájmu vlastní bezpečnosti je chladnokrevně zabíjí. Sympatické letušce pomůže v jejím několikanásobném podrazu osamělý Max Cherry, který se živí jako ručitel soudních kaucí. Platonický vztah obou smutných hrdinů je jediným pozitivním prvkem v příběhu, v němž jinak hraje zásadní roli jen zločin v různých podobách (pašování, překupnictví, vraždy atd.).
Tarantino podle vlastních slov tentokrát záměrně podřídil svůj styl stylu autora předlohy (jenž se mj. spolupodílel na produkci). Značná část avolna rozvíjeného děje je věnována pečlivé charakterizaci postav. Nad dramatickými akcemi dominují dlouhé dialogy v různých prostředích. Autor citlivě pracuje s divákovým očekáváním, které však zhusta nenaplňuje. Čímž násobí napětí. Zajímavé jsou flashbacky osvětlující děj. Velmi pečlivá je hudební dramaturgie, v níž převládají starší soulové písně. Charakteristickým rysem snímku je přesné herecké obsazení.

Autor/Zdroj: /Filmový přehled


Od výbuchu bomby jménem Pulp Fiction - historky z podsvětí uplynuly tři roky, a Quentin Tarantino přichází se svým novým, nervózně očekávaným filmem - ne již jako podivínský outsider z videopůjčovny, ale jako hvězda, od které se mnohé očekává. Je proto třeba si hned na začátku říci, že film Jackie Brownová už žádnou explozí není - což přitom ovšem nijak neznamená, že to není dobrý film.

Příběh letušky Jackie (Pam Grierová), která si přivydělává praním peněz, respektive ilegálním převážením hotových částech pro lokálního obchodníka se zbraněmi Ordella Robieho (Samuel L.Jackson), je více než co jiného především neobvyklým milostným příběhem, a takto žánrem, do kterého se Tarantino jako režisér ještě nepustil. Z celé poměrně konvenční gangsterské komedie o dvou outsiderech, uvadající černé letušce a ošumělém "bailbondsmanovi" (muži, který za poplatek vyřizuje skládání kaucí) Maxovi Cherrym (Robert Forster), kteří ve složitém podvodu a s minimálními prostředky napálí jak nelítostné gangstery, tak neméně tvrdou ruku zákona, zajímá Tarantina nejvíc právě vztah těchhle dvou unavených, životem nemilovaných lidí. A právě ve scénách jejich setkání lze autorovi přitakat, že Jackie Brownová je vlastně opravdu velmi tichý, citlivý film. Čímž ovšem není řečeno, že bude divák v jiných scénách ušetřen typicky tarantinovských gangsterských výjevů, včetně střelby a nezaměnitelných dialogů.

Tarantino však jako by za tři roky dospěl, a dával si nyní mimořádný pozor, aby se nenechal nachytat na nic, čím by mu jeho blesková kariéra mohla popálit prsty. Nijak se nevzdal svého svébytného stylu, vyznačujícího se především využíváním a parafrázováním žánrových klišé a drastickým přehazováním časových rovin. Dokázal jej však zkrotit a z oslnivého tematického cvičení, jímž koneckonců Pulp Fiction - historky z podsvětí v moha ohledech byly, převést zcela do služeb zamýšleného příběhu. Příběhu, kterým zároveň ukazuje, že umí točit filmy i o jiných věcech než o mužích se střelnými zbraněmi. Rámcem se mu tentokrát stala inspirace atmosférou sedmdesátých let, kterou Tarantino mistrně nastolí už během úvodních titulků - jenom s použitím převzaté hudby (ta v jeho filmech hraje vždycky důležitou roli), účesu hlavní hrdinky a barevného ladění scény i filmového obrazu. Sedmdesátá léta si Tarantino vybral možná proto, že pro něj jsou tímtéž, čím byla pro starší generaci hollywoodských režisérů léta padesátá - obdobím čistoty a nevinnosti. Proto je nositelem atmosféry 70.let v Jackie Brownové právě pouze ústřední "romantická dvojice", ať už jde o její herecké obsazení, o vybavení domácností či o nostalgickou diskusi o hudbě těch ztracených časů. Gangsteři, kteří tentokrát skončí netradičně špatně, se pohybují ve žhavé současnosti, jež tvoří s reminiscencemi na "seventies" zajímavou směs.

Film podle knihy Rum Punch Elmora Leonarda, mj. autora předlohy mimořádně úspěšného filmu Chyťte ho!, se stal pro Tarantina svéráznou zkouškou z dospělosti. Tarantino poprvé použil převzatou předlohu a měl poprvé k dispozici vlastně neomezené produkční možnosti. Mohl si dovolit oslovit největší herecké hvězdy, mohl se pokusit dál budovat svoji pověst strašného dítěte a natočit drahou, krví promáčenou extravagantnost. Zvolil však úplně jinou cestu: film natočil s dvanáctimilionovým rozpočtem a svůj vliv a slávu využil pouze k tomu, aby měl úplnou kontrolu nad konečnou podobou své práce, včetně hereckého obsazení, které je v tarantinovské technice nadmíru důležitou součástí každého filmu. "Výhoda je, že nemusím přemlouvat módní herce, abych je dostal do svého filmu a tak jej vůbec mohl realizovat... Což neznamená, že je rovnou odmítám, ale obsadím je, když to já potřebuji." Role jsou zhusta psané hercům přímo na tělo a představitelé jednotlivých rolí se svým zakotvením v populární kultuře sami stávají znakem a součástí výpovědi filmu. Typickým příkladem Tarantinova tvůrčího castingu je obsazení dvou hlavních postav romance - nepříliš známého (hodně eufemisticky řečeno) Roberta Forstera, ("To je výhoda úspěchu - že mám sílu obsadit do svého filmu Roberta Forstera.") a někdejší starlet tzv. blaxploitation filmů (drsných thrillerů s černými herci, natáčených v 70.letech pro černé publikum) Pam Grierové. Tarantino psal roli od začátku přímo pro ni, přestože hrdinka originální předlohy měla pleť bílou. Také jméno Brownová je nové - jako pocta jednomu z Tarantinových oblíbených "blaxploitation filmů" Foxy Brown. Málo známé herce a veterána Pulp Fiction - historky z podsvětí Samuela L. Jacksona v další skvělé gangsterské figuře příznačně tarantinovsky doplňují herecké hvězdy ve vedlejších rolích. Vedle Michela Keatona v roli policisty a Bridget Fondové jako věčně zfetované gangsterské milenky Melanie tak zazáří Robert De Niro v takřka němé etudě po letech propuštěného kriminálníka. Gag jako vystřižený z Gaunerů (schválně nechtějte vědět jaký), který režisér v závěru filmu Fondové a De Nirovi svěřil, je v jeho podání opravdovou lahůdkou.

Označit něco slovem tarantinovský, které se tolikrát objevuje i v tomto textu, se stalo v uplynulých letech bezmála módou ("Stal jsem se adjektivem," poznamenává k tomu Tarantino), a to jak mezi fanoušky mága popkultury, tak mezi jeho zapřisáhlými odpůrci. Stejně tak byl oběma stranami netrpělivě očekáván Tarantinův nový film, který měl jedněm potvrdit neměnnou zářivost jejich idolu, druhým zase definitivně pomoci v jeho zatracení. Rozhřešení, které přichází s filmem Jackie Brownová asi musí zklamat obě strany.

"Chtěli by po mě čtyři další Pulp Fiction," komentoval Tarantino novinářské spekulace o své další kariéře, "Ale co by na něčem takovém ještě mohlo být zajímavého?"

Autor/Zdroj: Zach Ondřej/Cinema