Já - ruský voják

Poručík Plužnikov přijíždí ze školy do Brestské pevnosti v noci před vypuknutím války. Šel se navečeřet do místní restaurace a tam se seznámí s židovskou dívkou, dcerou tamního houslisty – Mirrou. Dívka má problémy s chůzí, neboť napadá na nohu. Pracuje v pevnostní jídelně a ochotně tam poručíka doprovodí...a zůstává s ním.

V ranních hodinách vypukne válka. Poručík ještě s třemi muži našel útočiště v podzemních katakombách. Ve spleti chodeb se skrývalo mnoho brestských občanů, především žen a dětí. Plužnikov se svými spolubojovníky měl dostatek jídla, zbraní a střeliva. Delší čas tam s nimi byla i Mirra, která statečně snášela těžké podmínky v podzemí. Bojovali po partyzánsku, udeřili proti fašistům a okamžitě se stáhli zpět.

Mirra byla těhotná a poslechla výzev Němců, kteří soustavně apelovali megafony, že kdo se vzdá, nic se mu nestane. Vyšla tedy ven, domnívaje se, že jako k nastávající mamince, budou Němci ohleduplnější (jaká naivita), ti ji však jako Židovku okamžitě zastřelili.

Osamocený Plužnikov, neboť kamarádi již padli, strávil asi rok v podzemí. Vlasy mu zbělely a byl již téměř slepý. Když nakonec opustil podzemí a němečtí hrdlořezi mu dokonce salutováním vzdali čest, zeptal se jej německý důstojník, jestli to bylo nutné až do sebezničení vytrvat. Plužnikov na to sotva slyšitelně okoralými rty odpoví "Já - ruský voják...."