Ja milujem, ty miluješ

Hlavní postavou poetického leporela je zaměstnanec vlakové pošty, který marně touží po citovém sblížení. Maličký Pišta (Roman Klosowski) má u žen smůlu, zatímco jeho světácký kolega Vinco (Milan Jelič) jde z jedné avantýry do druhé. První z mužů je nesmělý dobrák, druhý své přitažlivosti cynicky zneužívá. Nečekaný zlom nastane v poslední třetině vyprávění. Vinco se v opilosti otráví plynem a jeho milenka Viera (Iva Janžurová) skončí v nemocnici. Právě s touto ženou, která jej dlouho odmítala a čeká dítě s jeho mrtvým kamarádem, se Pišta sblíží... Vyprávění o různých podobách lásky rámuje autorova originální symbolika a drobnokresba. Autentické svědectví, jež vypovídá o bezútěšné socialistické každodennosti, bylo v době svého vzniku zakázáno. V kinech se objevilo až v roce 1989.
Febiofest 2004

Film se do kin dostal s desetiletým zpožděním, způsobeným absurdním direktivním rozhodnutím. Hlavním důvodem zákazu byla "ošklivost" všech postav díla, pochmurnost jeho ladění. Jenže tento film se dotýká základních hodnot člověka, usiluje právě o postižení niterného lidství, byť u postav z okraje společnosti.
Starý mládenec Pišta přemáhá handicap svého nehezkého vzhledu především alkoholem. Věří v přátelství se svým kolegou z vlakové pošty, "světáckým" Vincem. Ten však nešťastně zahyne a osamělý muž získá vysněnou přízeň Vincovy milenky Viery. Děj se odehrává v nevábném prostředí nádražní poštovní překládky, na neutěšené svobodárně a na vesnici. Jeho hrdinové jsou neobvyklí, ale i oni prožívají svůj život, mají svá vítězství i své prohry.

Autor/Zdroj: /Popis


Tragikomédia o starom mládencovi, emotívna výpoveď o l'uďoch z periférie.
Renáta Šmatláková Katalóg slovenských celovečerných filmov

Autor/Zdroj: Šmatláková Renáta/Katalóg slovenských celovečerných filmov


Starý mládenec Pišta přemáhá handicap svého nevábného vzhledu alkoholem. Věří v přátelství s kolegou z vlakové pošty, světáckým Vincem. Ten však nešťastně zahyne a osamělý muž získá vysněnou přízeň Vincovy milenky Věry. Osudy neobvyklých hrdinů, odehrávající se v neutěšené prostředí nádraží, svobodárny a na vesnici, zachytil Dušan Hanák
s pokorou, povyšující je na umělecký obraz světa. Pišta hledá pevný bod v lásce k matce, k příteli Vincovi, k Věře. Ve svém nitru je schopný lásku dávat i přijímat, navenek projevy jeho citu ale vyznívají bezradně, neohrabaně a směšně, kvůli čemu se pokládá za „nulu". Tvůrci ale přesvědčivě ukazují, že člověk schopný citu nemůže být „nulový".
Postavu „tuláka-filosofa", který životní hodnoty nedeklamuje a neilustruje, ale prožívá a intuitivně vyjadřuje svým konáním, herecky vytváří Juraj Nvota jako typ, ztělesňující i v jiných Hanákových filmech režisérovo směřování do nitra člověka jako do středu vesmíru. Hanákovy filmy jsou obhajobou vítězství člověka nad sebou samým, vítězství mravnosti a citu nad životními podmínkami. Jeho postavy v sobě hledají stu překonat vše co je omezuje, co brání splnění jejich tužeb, snů a citů.
Film, zachycující vnitřní lidskost postav z okraje společnosti, se do kin dostal s devítiletým zpožděním kvůli absurdnímu rozhodnutí o údajné „ošklivosti všech postav a „celkové pochmurnosti".
Program ART

Autor/Zdroj: /

Snímek Dušana Hanáka Ja milujem, ty miluješ, na jehož scénáři se s režisérem podílel Dušan Dušek, byl natočen v roce 1980. Do kin se však dostává s devítiletým zpožděním, způsobeným absurdním direktivním rozhodnutím. Hlavním důvodem zákazu byla údajná „ošklivost" všech postav díla, pochmurnost jeho ladění. Jenže Hanákův film se svým tématem dotýká základních hodnot člověka, usiluje právě o postižení niterného lidství, byť u postav z okraje společnosti. -- Starý mládenec Pišta přemáhá handicap svého nehezkého vzhledu především alkoholem. Věří v přátelství se svým kolegou z vlakové pošty, „světáckým" Vincem. Ten však nešťastně zahyne a osamělý muž získá vysněnou přízeň Vincovy milenky Viery. Děj se odehrává v nevábném prostředí nádražní poštovní překládky, na neutěšené svobodárně a na vesnici. Jeho hrdinové jsou neobvyklí, ale i oni proživají svůj život, mají svá vítězství i své prohry. Dušan Hanák právě těmto osudům dovede naslouchat, dovede je s tvůrčí pokorou zachytit a povýšit na umělecký obraz světa. Staví především na kontrapunktu obrazu a slova, na jímavé tragikomičnosti situací, na citovém působení, na poetičnosti bizarního a pitoreskního prostředí. Je to originální stylizace autentické reality, jež umožňuje hluboce působit na diváka zdánlivě jednoduchými fakty. Snímek svou formou i sdělením navazuje na Ružové sny (1976) a souzní i s Tichou radostí (1985). Na 39. MFF v Západním Berlíně 1989 získal Dušan Hanák Stříbrného medvěda za nejlepší režii a film Zvláštní zmínku poroty FIPRESCI „za jednoduchost a sugestivitu uměleckých prostředků, jimiž se vypráví o pocitech a nadějích současníků."

Autor/Zdroj: /Filmový přehled