Obsah filmu Interiéry
Snímkem Interiéry jako by Allen chtěl dokázat, že je schopen natočit cokoli, jakýkoli žánr, a že odmítá akceptovat své zaškatulkování coby „filmového šaška.“ První Allenův dramatický film byl překvapením pro celý svět, a Woody jím vskutku úspěšně narušil své renomé "zajímavého komika," které si získal u většiny zejména amerického filmového publika. Je to také první Allenem režírovaný film, v němž se sám neobjevuje jako herec - snad také proto, aby vyčlenil svou tvář spojenou s komediálním žánrem či aby se i touto změnou přiblížil jednomu ze svých oblíbených režisérů a mistrů: Bergmanovi.
V rodině žijící na Costa Este propukne krize, když...
V rodině žijící na Costa Este propukne krize, když se otec Arthur (E. G. Marshall) rozhodne - chvíli před penzí - odejít a začít žít se svou milenkou Pean (Maureen Stapleton). Jeho žena, chladná a přísná Eve (Geraldine Page), nese odloučení špatně, stejně jako jejich tři dcery, ve nichž se rozbují utajené osobní problémy, na něž každá z nich reaguje jinak. Renata (Diane Keaton) je úspěšná a vyniká svou inteligencí. Joey (Mary Beth Hurt) je nejistá žena, která se chce věnovat umění, ale nemá potřebný talent. Flyn (Kristin Griffith), nejhezčí ze sester, je televizní herečka, která zatím nedostala žádnou významnou roli, a skrývá svou závislost na kokainu. Rozpoutá se konflikt a Eve, která nesnese odloučení, spáchá sebevraždu (utopí se v moři). Zbytek rodiny musí čelit matčině dramatické smrti.
Na rozdíl od hekticky rozechvělého rytmu jeho předchozích filmových výpadů jsou Interiéry filmem s rytmem úmyslně rozvážným až pomalým. Jde o asketickou koncepci prostoru a psychologické drama, v němž postavy obnažují svou duši na kost, aby nám ukázaly své slabosti. Jsou to ostatně tytéž slabosti, které Woody opakovaně nacházel a zkoumal ve svém vlastním nitru.
(zpracováno s použitím podkladů Séptimo Arta) < Zobrazit méně
Autor: fred.appl, zobrazit všechny obsahy (2)
TIP: Nastavení pořadí obsazení si můžete nastavit
zde >>
Nejnovější komentáře k filmu
Hodnocení: 4 / 10
Přidáno: 17.9.2013
Vskutku záměrně bergmanovské pojetí bolestného soužití nudných vypruzenců, mrtvolně strnulých ve svých pózách, stejně, jako interiéry, v nichž pronášejí své neživé dialogy, až do obrození, jež přichází s postavou Pearl, která je sice opačným, jásavým typem plným života, ovšem tím nešťastným způsobem, který nedovolí opustit záporné hodnoty na stupnici mých sympatií, takže za mě po čtyřech hvězdách, za zprostředkované nahlédnutí do míst, kterých bych nechtěla být součástí...
