Hrdinové z východu

Hongkongské kung-fu filmy   mají ve své přemíře   stále stejnou šablonu,   takže originalitu aby divák   skutečně pohledal. Ale jak   se říká, výjimka potvrzuje   pravidlo, a tak se stane   štěstí, že na nějaký   námětově odlišný   klasický film s bojovým   uměním lze občas narazit.   Tento je jeden z nich. Co je   na něm tak zvláštního? Už   ten fakt, že kromě   Číňanů tu jsou také   Japonci, což znamená   jediné. Čínské kung-fu   proti japonskému karate.   Koprodukce Číny s Japonskem   je na 70. léta vůbec   pozoruhodným počinem, neboť   v této době ještě stále   bujela nenávist Číny k   Japonsku kvůli okupaci.   Každopádně se spolupráce   vydařila, čímž vznikl   jeden z mála fenomenálních   snímků, kde je samozřejmě   nejen přehlídka onoho   bojového umění, ale má to   i vkusně ucelený příběh,   což taktéž nebývalo zrovna   pravidlem. Jak známo,   příběh u kung-fu filmů   vždy zapadal spíše do   pozadí. Ohledně bojového   umění je opět na co koukat.   Prezentace mnoha stylů, a to   jak se zbraní, tak i beze   zbraně, potěší nejednoho   fanouška bojových umění.   Snímek tímto způsobem   neporovnává jen rozdíly v   boji mezi oběma zeměmi, ale   i jejich odlišnou kulturu.   Nejvíce je to poznat na   zvycích nejen charakterově,   ale hlavně při různých   ceremoniích. Trochu humorné   přijde třeba společný   pobyt u jídelního stolu, kdy   Číňané sedí, zatímco   Japonci klečí. Vzniká tak   nemálo nejrůznějších   nedorozumění, což   především pro diváky   slouží jako motiv právě   pro ony očekávané spory a   hlavně souboje. Jasně, je to   poměrně laciná tvůrčí   finta, ale u takového filmu,   proč ne. Je v tom skryta i   kapka nějakého toho humoru.   Důležité je, že jsou   souboje choreograficky dobře   odvedené, divácky napínavé   a patřičně rychlé. Souboje   jsou vzácně čestné, což   je na tom asi to   nejkrásnější. Prezentace   toho všeho je tak   především pro čest, lásku   a rozvoj bojových umění. A   to by měl být pravý smysl   takovýchto filmů.