Herkules

Hercula, syna vládce bohů Dia, unesli z kolébky na Olympu. Odporní nohsledi proradného krále podsvětí Háda naštěstí nedotáhli svůj úkol do konce - podařilo se jim sice Hercula pomocí kouzelného lektvaru téměř zbavit božství, ale k smrtící ráně, která měla ukončit chlapcův život dříve než dospěje a zkříží Hádovy plány, se už nedostali. Hercula pak našel bezdětný pastýř a vychoval ho jako vlastní dítě. Uběhlo osmnáct let a Hercules dospěl v statného mládence, který je pro svou neovladatelnou sílu a nešikovnost postrachem širokého okolí. Když se jednoho dne všemi opovrhovaný mladík náhodou dozví, že je synem samotného Dia, neváhá ani minutu a vydává se na cestu za dobrodružstvím. Během ní se stačí zamilovat, překazit nekalé Hádovi plány a stát se skutečným hrdinou, který nejen silou svalů, ale i příkladným charakterem ...

Vládci řeckých bohů Diovi a jeho manželce Héře se narodí syn Herkules. Zatímco ostatní řečtí bohové se radují, Diův žárlivý bratr Hádés připravuje plán, jak by Dia svrhnul, aby Olympu mohl vládnout on. Proto nechá Herkula unést na Zem a zbavit ho božství. Zde se ho ujmou adoptivní rodiče, avšak když Herkules vyroste a dozví se, že je Diovým synem, vydává se na dobrodružnou cestu, aby Hádovy proradné plány překazil.

Nova

Nový animovaný velkofilm z produkce Studia Walta Disneyho realizoval osvědčený tým tvůrců, vedený Johnem Muskerem o Ronem Clementsem. Natočili již Malou mořskou vílu (1959) a Aladina (1992,). Tentokrát obrátilí pozornost k řecké mytologii, z níž si vybrali příběh bájného hrdiny Hercula. Ústřední myšlenkou snímku je didaktická otázka položená hned v úvodu: ,. Čím se měří skutečné hrdinství? " Postava mimořádně disponovaného, ale smrtelného syna Héry a Dia, slouží jako modelový příklad muže, který se proslavil fyzickou silou. Prostřednictvím strastiplné cesty za nesmrtelností poznává zpočátku
nešikovný a naivní Hercules také sílu opravdové lásky, lidské sounáležitosti i odpovědnosti a stává se všeobecně respektovaným hrdinou. V závěru má možnost získat vytouženou nesmrtelnost a místo mezi olympskými bohy, ale přesto volí lidský úděl, který mu přinesl poznání skutečných životních hodnot. Jeho osud je (v souladu s mytologickou tradicí) na začátku v rukou bohů, pro něž je mladík problematickým, napůl božským a napůl lidským stvořením.
Skrze jeho postavu si vyřizuje účty vládce podsvětí Hádés s vládcem boha Diem. Hercules se však z popudu svého učitele, satyra Filoktéta rozhodne vzít osud do vlastních rukou. - Vedle (problematického) poučného poslání, určeného především! dětskému publiku, zaujme snímek originálním a mimořádně sevřeným grafickým řešením obrazu o nápaditou animací. Důsledně uplatňovaná výtvarná koncepce, čerpající z tradiční ornamentální i figurální stylizace antického umění, ozvláštňuje líbivou podobu typicky disneyovských postav.
Pro disneyovky je charakteristická záměrná modernizace postav, situační komika a též oživení děje prostřednictvím "zvířecích komiků ". V Herculovi je jím létající kůň Pegas, elegantní bělouš s výraznou mimikou. Jeho zápornými protivníky jsou Hádovi komičtí pomahači, personifikace Bolesti a Zmatku. -
Významný podíl na vyznění snímku má hudba o písně dvorního disneyovského skladatele Alana Menkena. Pro Hercula složil nápadité melodie, čerpající z ryze amerického žánru gospelu. Sborový zpěv obstarávají Múzy, pojaté jako atraktivní ženy, jež sestoupily z amfory, aby komentovaly děj filmu. - Na snímku je evidentní snaha po nenásilném přiblížení antické mytologie i antického umění dnešnímu americkému divákovi. Pro Evropana je přece jen nezvyklé, že Hercules (Herc) oslovuje vládce všech bohů ,, tati " (daddy) a svého učitele Filoktéta "File ". Přes vizuální nápaditost snímku zůstává otázkou, zda je taková persifláž ku prospěchu věci.Autor/Zdroj: /Filmový přehledNa hoře Olympu se oslavuje. Diovi a Heře se totiž právě narodil syn: roztomilý Hercules. Všichni olympští bohové se mu přišli poklonit, přinesli mu vzácné dary (sám Zeus uplácal synkovi z mraků koníčka Pegase) a radují se spolu s božskými rodiči. S výjimkou jediného: Hádés, bůh podsvětí, má totiž vlastní temné plány, týkající se ovládnutí světa (včetně Olympu), které může ohrozit pouze Diův syn (jak se Hádés dozví od tří sudiček s jedním okem). Proto pán temnot vyšle své dva poskoky, Bolest a Paniku, aby Hercula unesli, zbavili ho božství a tudíž nesmrtelnosti (speciálním jedem) a jednou provždy ho zlikvidovali. Šťastnou náhodou je ale Hercules zachráněn bezdětnými manželi, kteří se ho ujmou a vychovají z něj mladého muže, který sice oplývá božskou silou (protože nevypil poslední kapku jedu), ale nemá tušení o svém božském původu a nikdo se s ním nepřátelí kvůli jeho nemotornosti. (A vy byste se kamarádili s někým, kdo při každém škobrtnutí zcela zdemoluje nějaký amfiteátr nebo tržiště?)

Blíží se Herculovy osmnácté narozeniny a dojde k několika důležitým událostem. Za prvé se náš hrdina dozví, že je synem bohů a rozhodne se vykonat dostatek hrdinských činů, aby mohl znovu vstoupit na Olymp. Za druhé se Hádés dozví, že Hercules, který jediný může ohrozit jeho plány, je živ a zdráv. A rozhodne se to nějak řešit...

Pokud jste dávali ve škole při výkladu řeckých bájí aspoň trochu pozor, tak už je vám v tuto chvíli jasné, že scenáristé Hercula pozor nedávali, nebo (což bude pravděpodobnější) programově hodili za hlavu většinu toho, o čem se v bájích vyprávělo, a na základě motivů, které se jim hodily do krámu, vystavěli nový příběh, plný současného humoru a satirických narážek. Pokud vám tento postup připomíná Aladina, není to náhoda, protože Hercules vyšel z rukou stejných režisérů (kteří natočili také starší Malou mořskou vílu, kterou u nás zřejmě uvidíme příští rok). Podobně jako v Aladinovi je i v Herculovi přibližně 75 procent všeobecně pochopitelných razantních vtipů a univerzálních gagů a přibližně 225 procent narážek, kterými se pobaví pouze ten, kdo žil nějakou dobu v USA, umí perfektně anglicky a půjde na Hercula v titulkované verzi.

Za pozornost stojí výtvarná podoba filmu, která je striktně přizpůsobena "pseudořeckému" stylu. Nejen stavby, ale i stromy, mraky a postavičky jsou plné řeckých vzorečků a ornamentů a až film vyjde na videu, jistě nad ním bude možno strávit mnoho hodin při pomalém převíjení a hledání všech výtvarných vtípků. A (jak už je v nových disneyovskách tradicí) nechybí ani technicky dokonalý trojrozměrný výjev vytvořený pomocí počítačové grafiky (souboj s Hydrou), který sice působí poněkud nesourodě, ale dostatečně hlasitě křičí do světa: "Podívejte, co umíme, a vy to neumíte, heč!"

Největším překvapením (a ponechám na vašem úsudku, zda příjemným či nepříjemným) jsou písničky. Zkuste na chvíli zavřít oči a představit si hudbu, která by se hodila ke starověké báji. Ať si představíte cokoliv, určitě to nebude soul, swing nebo gospel. A přitom přesně tyhle styly v Herculovi uslyšíte. Alan Menken zapomněl na svou bohatou orchestrální paletu, se kterou slavil tolik úspěchů, a vrátil se ke kořenům - ke svému Malému krámku hrůz, kterému je hudba v Herculovi více než podobná.

I když na Herculovi není téměř nic, co by se mu dalo vytknout, nabízí se srovnání s úspěšnými disneyovkami minulých let. Filmy Malá mořská víla, Kráska a zvíře, Aladin i Lví král nabízely kromě dokonalého technického provedení také pečlivě vygradovaný děj a zajímavé hrdiny. I když v Herculovi nechybí tradiční ponaučení jako "Nebuď sobecký", "Pomáhej lidem v nouzi", "Nahlédni do svého srdce" nebo "Ať tě provází Síla" (pardon, omyl), film především pečlivě dodržuje kvótu "jeden vtip každých X sekund", přičemž se snaží "X" srazit na minimum a následně působí spíše dojmem několika animovaných epizod slepených dohromady. Ale co... Buďme rádi, že se po anatomicky korektních indiánských princeznách a anatomicky nekorektních zvonících dostává zase do kin stodesetiprocentní hrdina s thymolinovým úsměvem a s ním i pořádná porce poctivé zábavy.Autor/Zdroj: Fuka František/Cinema

V době, kdy vznikaly legendy a mýty, ve starobylém antickém světě, narodil se Hercules. Na první pohled to byl úplně obyčejný člověk, ale do vínku dostal přímo božskou sílu…

Autor/Zdroj: reklamní materiály distributora/


Animovaný snímek na motivy známé starořecké báje s hudbou několikanásobného oscarového laureáta Alana Menkena.

Autor/Zdroj: /reklamní materiály distributora