Havel

Celovečerní film Havel přináší příběh jedné z nejvýraznějších osob naší historie Václava Havla z časů disentu, kdy ještě nebyl slavnou osobností. „Portrét státníka nečekejte,“ slibuje režisér Slávek Horák. Film se soustředí na Havlův bouřlivý osobní život, kterému dominuje boj za pravdu a správnou věc, pronásledování, věznění a také milostné vztahy, vlastní pochyby a humor. V centru všeho je pak neobvyklý a o to silnější vztah s manželkou Olgou.

Film Havel se odehrává mezi roky 1968 a 1989 a zachycuje dlouhou cestu a proměnu hlavního hrdiny od lehkovážného a úspěšného dramatika šedesátých let, přes bojovníka za lidská práva v letech sedmdesátých až po vůdčí osobnost sametové revoluce a celosvětovou ikonu. Dějiny jsou ale až v druhém plánu, film Havel nabízí především velký, vzrušující a málo známý příběh, jakých není ve světě mnoho.

Scénář k filmu vznikal tři roky, řada dramatických momentů vychází z faktů, jiné už ale vznikly v autorské licenci. „Havel je hraný film, ne učebnice. Jak říkají všichni velcí vypravěči – ‚Nikdy nenechte stát fakta v cestě dobrému příběhu‘,“ zdůrazňuje režisér Horák, jenž je společně s Rudolfem Suchánkem i autorem scénáře.

V titulní roli Václava Havla exceluje aktuální držitel Thálie Viktor Dvořák. “Četl jsem, díval jsem se na záznamy, ptal jsem se lidí, kteří Václava Havla zažili. Taky jsem doma před natáčením ráčkoval,” říká Dvořák k náročné přípravě. Olgu Havlovou hraje Anna Geislerová. „Byla to pro mě výjimečná role, je to jiné, když hrajete skutečného člověka, navíc člověka, kterého si vážíte. Olga je žena, ke které cítím obrovskou úctu, a pak najednou stojím v županu s cigárkem v ruce. Bylo to zvláštní a měla jsem z toho trochu husí kůži.“ Výraznou a nepřehlédnutelnou postavou filmu je Havlův kamarád, buřič a živel Pavel Landovský, kterého ztvárnil Martin Hofmann. „Temperamentní, odvážný a opravdový,“ popisuje Hofmann svou roli.

V dalších rolích se představí Barbora Seidlová, Jiří Bartoška, Stanislav Majer nebo Adrian Jastraban.

Film Havel natočil režisér Slávek Horák, jehož předchozí snímek Domácí péče reprezentoval Českou republiku na Oscarech. Magazín Variety ho díky němu zařadil na svůj seznam „10 Directors to Watch“, tedy mezi 10 nejnadějnějších režisérů.

Bontonfilm

Drama Havel režiséra a scenáristy Slávka Horáka zachycuje část životní cesty dramatika, disidenta a prezidenta Československé a České republiky Václava Havla (5. 10. 1936 Praha – 18. 12. 2011 Hrádeček u Trutnova). Státníkovu renesanční, rozporuplnou a obsáhlou osobnost nelze postihnout v celé šíři, film se proto zaměřuje na vybrané momenty a zásadní zvraty mezi lety 1968–1989 a popisuje přerod ostýchavého divadelníka v angažovanou a odvážnou osobnost revoluce, respektive státu. Tvůrci sice deklarují, že film nemá být věrnou rekonstrukcí a klasickým životopisným dílem, přesto jsou jasné mnohé analogie v ději či v pojetí postav. – V roce 1968 má Václav Havel za sebou další úspěšnou divadelní premiéru, společností zmítají události pražského jara a občané vkládají naděje do prvního tajemníka ÚV KSČ Alexandera Dubčeka. Obrodný proces zadupe sovětská okupace vojsky Varšavské smlouvy. V roce 1976 je Havel, zbavený možnosti publikovat a veřejně působit, jedním z hlavních představitelů disentu. Mezi další „vyvržence“ patří jeho přátelé, mimo jiné herec Pavel Landovský, spisovatel Pavel Kohout, básník Ivan Martin Jirous zvaný Magor nebo profesor filozofie Jan Patočka. Pořádají disidentské akce, bytové semináře a divadlo, večírky či schůzky. Havel nejprve sleduje proces se skupinou The Plastic People of the Universe a stojí za vznikem prohlášení Charty 77, ostře odsuzující nedodržování lidských a občanských práv v socialistickém Československu. Následuje dramatikův čtyřměsíční pobyt ve vazbě i pochyby o vlastní osobě kvůli selhání při výsleších. Roku 1978 se Havel podílí na vzniku Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných (VONS). Za tuto angažovanost je opět uvězněn a odsouzen nepodmíněně na čtyři roky a šest měsíců. S podlomeným zdravím je v únoru 1983 propuštěn. Musí snášet všudypřítomnou kontrolu a schválnosti tajné policie. Prožívá také silné citové vzplanutí k Anně Kohoutové, jež jeho žena Olga dokáže nerada akceptovat. Manželku přitom potřebuje jako významnou životní oporu, a tak se ocitá v neřešitelném milostném trojúhelníku. Zvrat nastane v listopadu 1989, kdy se Havel jako hlavní postava revoluce podílí na pádu komunistického režimu a je připraven k nástupu do funkce prezidenta republiky... – Tvůrci zvolili formu epizodického vyprávění některých částí Havlova života ve vybraném období, přičemž skutečné události použili pouze jako základ pro líčení fiktivní historie. Různé oblasti hrdinova života, dramatika a politického aktivisty, se pokusili spojit ve zcizujících scénách, kde se jinak intimní děj filmu odehrává (především při soudních jednáních) ve vsuvkách na divadelním jevišti jako absurdní výjev. To odráží i Havlovu optiku, s níž na mnohé situace nahlížel jako dramatik a rovnou je ve své fantazii polarizoval v uspořádání jeviště-hlediště, divák-herec, moc-oběť. Z Havlova soukromí je líčen především vztah k obětavé a zároveň nezávislé manželce Olze, ale i k dalším ženám. Také je poodkryt jeho vnitřní boj s vlastní morálkou. Havel je představen jako člověk pochybující i chybující, ale neochvějně věřící své pravdě, spravedlnosti a jdoucí za svými cíli. Další osoby nejsou až na výjimky pojmenovány ani oslovovány. Přesto jsou postavy Václava Havla, Olgy Havlové, Pavla Landovského, Pavla Kohouta, Alexandera Dubčeka či Ivana Martina Jirouse řečeného Magora lehce rozpoznatelné nejen díky věrným maskám a vnější podobě hereckých představitelů (s výjimkou Jana Patočky ztvárněného Jiřím Bartoškou). Z hereckých výkonů vyniká především titulní představitel v podání méně známého herce Viktora Dvořáka, jenž je věrnou kopií svého předobrazu a postavu inspirovanou Havlem ztvárnil už ve filmu Pražské orgie (2019; r. Irena Pavlásková), ale i nonkonformní herec Pavel Landovský ztělesněný Martinem Hofmannem. – Autoři neměli ambice vysvětlovat některé události (smysl pražského jara, Charty 77, působení disentu a samizdatu, důvody Havlovy perzekuce nebo okolnosti dohody Havla a Dubčeka v prezidentské volbě na podzim 1989), což může bez znalosti kontextu vést až k nejasnostem především u zahraničních diváků.

Zdroj: –jl– / NFA