Faustův dům

Do hospody vešel student s několika knihami v podpaží, protože však neměl na útratu, hospodský ho vyhodil. Mladík následoval černou kočku do protějšího domu, jehož dveře se za ním s rachotem zabouchly. Na stole se objevila bohatá večeře a sklenka vína, rozhořel se krb. Sotva student dopil víno, spatřil na dně sklenky zlaťák. Hned s ním běžel do hospody, všechny pohostil, a tak peníz brzy nestačil. Rychle se vrátil do podivného domu, usedl do křesla, jedním douškem vypil opět plnou sklenku, na dně se zatřpytil zlaťák, když ho však vzal do ruky, vzplála jedna z jeho knih. Znovu odešel do hospody a znovu se brzy vrátil pro peníze. Bez rozmyšlení naházel všechny své knihy do krbu a vydal se do hospody. Když ho potom, opilého, sledovali hosté z hospody, aby ho okradli našli strašidelný dům prázdný a velikou díru ve stropě.
Filmový přehled 14/1977

Kolem těch míst chodí Pražané denně. A snad už jim natolik zevšedněla, že je mnohdy ani nevnímají. Návštěvníci z jiných koutů republiky a ze zahraničí se však znovu a znovu dovídají historky, které se tradují z generace na generaci, historky, které prostupují mnoha literárními díly, slýchají legendy, které k hlavnímu městu neodmyslitelně patří.

Staropražské pověsti. Kolik tvůrců nejrůznějších uměleckých oblastí, literáty počínaje a výtvarníky konče, se jimi dala a dává inspirovat. Tohoto vděčného námětu, který se dá ztvárňovat snad donekonečna, se nyní chopili tvůrci z Krátkého filmu Praha. Ve studiu Jiřího Trnky (na stěně tu mají nápis „Pracuj! Trnka se dívá!“) vzniká obsáhlý cyklus, který zahrne nejzajímavější ze staropražských pověstí a přitažlivou formou opět přiblíží divákům příběhy, které jsou neustále obestřeny rouškou vzrušivého tajemství.

Čtyři filmy chystaného cyklu se už úspěšně vydaly na cestu za svými diváky. Podle scénářů Kamila Pixy a ve výtvarném ztvárnění Milady Kučerové se na plátna kin postupně dostávají Staroměstský orloj, Faustův dům, Jeruzalémská ulice a Daliborka. Každý z těchto názvů okamžitě evokuje legendy, které jsou spojeny se stověžatou Prahou a vyvolávají atmosféru dob dávno minulých.

Vyvstane před námi čas, kdy mistr Hanuš pracoval na svém životním díle, na velkolepé podobě Staroměstského orloje, a za jedinečnou práci zaplatil ztrátou zraku. Čas pověsti o zemanovi Daliboru z Kozojed, který se postavil za spravedlivou věc selského lidu, byl však zajat a jako strůjce bouří uvězněn ve věži Daliborce. Tam se naučil tak krásně hrát na housle, že lidé přicházeli pod věž naslouchat jeho hře a zpěvu. Nahlédneme do domu v jižním průčelí Karlova náměstí, s nímž je spojena pověst o Faustovi a o tom, jak se krví upsal Luciferovi. Spatříme kouzelníka Žita, který bavil krále Václava IV. svými kejkly a čarováním…

Byl to od filmařů tak trochu riskantní pokus pustit se do tematiky, která je obecně v povědomí a navíc už mnohokrát zpracovaná. Ale přesto se tento tak vyplatil… Scénáře Kamila Pixy přesně odvažují nosnost dějů jednotlivých příběhů, jsou oproštěny od zbytečných epizod a dýchá z nich ryzí poezie, srozumitelná i bez průvodního textu a vlastně kdekoli na světě. Miladě Kučerové se podařilo navrhnout umělecky dokonalé loutky, které svým charakterem vystihují povahy hrdinů. Navíc její výtvarné pojetí dokáže bezpečně odstínit náladu odlišných příběhů, i když výtvarný rukopis je jednotný. Režijní ztvárnění (Ivan Renč, Garik Seko) podtrhuje hlavní motivy pověstí – legend a dokáže skloubit práci scenáristy, výtvarnice a animátorů do podmanivého celku. Mluvíme-li o animátorech, jejich umění je obdivuhodné… Třeba v šermířských scénách z Daliborky se vám najednou ani nechce věřit, že máte před sebou na plátně dřevěné loutky, jimž vdechy život šikovné ruce filmových tvůrců.

Čtyři první příběhy cyklu Staropražské pověsti se v loňském roce představily na několika domácích i zahraničních přehlídkách. A výsledek? Faustův dům si odnesl cenu poroty z XI. mezinárodního filmového festivalu krátkých filmů ve finském Tampere, Jeruzalémská ulice získala hlavní cenu v kategorii snímků, které jsou součástí cyklu, na 1. ročníku Světového festivalu animovaných filmů ve Varně, a současně Vlasta Pospíšilová a Alfons Mensdorf Poilly obdrželi Bronzový kroměřížský tolar za animaci na XVI. celostátní přehlídce filmů o umění a filmů animovaných Arsfilm Kroměříž. A konečně na XIX. ročníku festivalu filmů pro děti v Gottwaldově převzala Vlasta Pospíšilová cenu za vynikající animátorský výkon v loutkovém filmu Daliborka.

Nu a nám nezbývá, než se těšit na další zfilmované legendy, v nichž se prostřednictvím loutek znovu vypravíme do tajemné říše pověstí a bájí.

Zdroj: SKALKA, Miloš. Staropražské pověsti. Květy. 1980, č. 15, s. 46 – 47

Film na motivy staropražských pověstí zpracovává známou legendu o chudém studentovi, který se nechal zlákat bohatstvím, dal mu přednost před věděním a upsal se zlým mocnostem. Pointa je známá: čert studenta odnesl do pekel a po chlapci zbyla jen začernalá díra ve stropě jednoho ze starých pražských domů.

Autor/Zdroj: /28.LFŠ