Elegie

Bulharský režisér Eduard Zachariev je výraznou tvůrčí individualitou. Cílevědomě a důsledně vyhraňuje svůj styl, odvozený z vlastních dokumentaristických začátků. V každém novém díle zvládá obsahově i žánrově nový terén, stále hlouběji se noří do sfér vědomí i podvědomí svých hrdinů, aby vyjádřil zvláštní, spíš emocionální než racionální podstatu jejich pohnutek. Všechny Zacharievovy filmy mají hluboký morální obsah. Tak tomu je i v Elegii, vybudované z několika epizod. Jejich dějová i obsahová „otevřenost“ umožňuje režisérovi zajímavé žánrové proměny včetně poloh frašky a grotesky, a to při tragičnosti ústředního motivu, jenž se...