Einstein kontra Babinský

Příběh dvou přátel od útlého dětství. Pepík Košťál (Josef Bek) a Frantík Koloušek (Lubomír Lipský) od mládí ve škole vymýšlí drobné lumpárny a v tom pokračují i jako dospělí v úřadu, kde se zdokonalí díky své vynalézavosti v umění vyhýbat se práci. Dostanou ale vyhazov a jejich cesty se na patnáct let rozejdou. Franta se začal zabývat vědeckou prací a Pepa se stal ředitelem malého podniku. Svou kariéru založil na vynálezu plně automatické výrobní linky, která však bohužel nefunguje. Když se blíží prozrazení podvodu, nastoupí do vývojového oddělení podniku Franta. Ten jediný může ještě Pepu zachránit.

POZOR SPOILER

Vězni v kriminále se radují. Je amnestie. Jen Pepa Košťál nevypadá nijak nadšeně, vypráví spoluvězňům o svém nejlepším kamarádovi Frantíkovi Kolouškovi. Vykládá o jejich krmícím stroji pro pasení koz na stromě a následném trestu. Dále jak spolu „pracovali“ v jednom úřadě. Jenže jednoho dne je odhaleno, že podváděli a jejich cesty se potom na patnáct let rozcházejí. Pepa se stává ředitelem velké továrny. František sem přichází až na jeho oslavu. Má se stát novým zaměstnancem. Ihned odhaluje některé podivnosti. Například u automatického stroje, v jehož vnitřnostech se ukrývají lidé a dělají práci za automat. Z tohoto „obrpodvodu“ se mu udělá poněkud nevolno. Ale pak začne dělat a zjišťuje další chyby. Načež o řediteli prohlásí, že je to vůl. Sám ale všechny chyby dokáže napravit. Nový automat je spuštěn - a je to skutečný automat. Koloušek varuje před spuštěním naplno a před veškerou slávou mizí. Pepa varování nedbá a následuje katastrofa. A za tu musí být někdo potrestán. Takže se hledá viník a hle, bude to právě Koloušek. Jenže jak mu to sdělit, a co je třeba udělat? A tak volá pan ředitel policii. Nakonec však v kriminále skončí on, ale ze zcela jiného důvodu.

Krotká komunální satira o malých i větších podvodnících, kterým se daří v plánovaném státním hospodářském systému. Jednotlivé části retrospektivního vyprávění jsou stylizovány do různých filmových žánrů (od grotesky přes budovatelskou agitku až po novou vlnu). J. Dietl přepracoval původní námět ještě před jeho natočením do divadelní komedie Byli jednou dva.