Evropská premiéra filmové operety v Brně. Takto pyšně hlásaly plakáty, zvoucí na zvukový film "Dvě srdce ve tříčtvrtečním taktu". No, titul trochu podivný a dlouhý, který se divákům vysvětlí jako valčíková písnička, okolo které se točí celý příběh filmu. Jde totiž o operetu v operetě a vystupují zde proto všechny osoby, které mají co do činění s připravovanou premiérou. Skladatel, dva bratři libretisté, divadelní ředitel, taneční diva, girls, hudební kapela. Nová opereta má již před premiérou, ale ve Vídni není myslitelná bez valčíku. A ten skladatele ne a ne napadnout. Až jsa inspirován miloučkou blondýnkou, svou neznámou ctitelkou, valčík složí, před ní a samozřejmě pro ni - ale tajemná blondýnka po šťastné hodince sblížení zmizí a s ní jako kouzlem ze skladatelovy paměti i melodie nového valčíku: Jen srdce obou buší stejným tempem... Nakonec se ovšem skladatel shledá se šelmovskou blondýnkou, a tak i zase se svým valčíkem. Tak to je jen hlavní nit děje, s nímž souběžně probíhá řada pestrých scén, o jejichž srdečný humor se starali zejména oba bratři libretisté, každou chvíli se škorpící, ale při tom nejlepší kamarádi, ředitel a jiné osoby z divadelního zákulisí. Operetní náladu udržují dovádivé písně a tance, vsunuté do zkoušek na novou operetu. Je zcela nepochybné, že jejich líbivé melodie se leckde uchytily. Však nejlepší tah se podařil režii, která nijak nešetřila na výpravě a to hned úvodem: Děj diváky přenáší o sto let zpět (1830), když
Franz Schubert skládal své nesmrtelné písně, a ukazuje v několika scénách uličky staré Vídně, jak tyto písně uchvacovaly prostá srdce, šířily se, přetrvaly století - žily doposud, krásné a zpívány se stejnou vroucností lidovými zpěváky při "heuriger". Tak to byl ve zkratce německý film "Dvě srdce ve tříčtvrtečním taktu".
