Dva týdny štěstí

Námět tohoto prvního českého filmu z dílny Tobisu není zcela nový. Již mnohokrát měli diváci možnost vidět na plátně svého bijásku, jak například mladý muž v těch nejtísnivějších životních podmínkách vyhrál auto, ba i že mladé, hezké a samozřejmě chudé děvče vyhrálo pobyt v lázních nebo na horách.

Teď přichází ta změna, tentokrát je to naše české děvče, jakých divák znal na sta: hezká, mladá úřednice, která z malého platu žije skromě s maminkou, vtipná, s přirozenou inteligencí, s dobrými nápady, upřímná ve svých projevech, se smyslem pro humorné obraty v situacích, obroušená ve společenském vystupovaní atd. Tak sympaticky ji představila Adina Mandlová v hlavní úloze.

Když se pak kolem ní vytváří ovzduší státního tajemství o obchodní smlouvě, stává se v lázních důležitou osobou. Protože ani pak výkon Adiny Mandlové jí neubral na roztomilosti, dovede pěkně rozpálit srdce ministerského tajemníka (Raoul Schránil) a získat sympatický zájem vlivného generálního ředitel, jemuž, protože nezná jeho inkognito, dovede nejen říci leckterou nepříjemnou pravdu, ale i zpříjemnit několik chvil. Hraje ho Jaroslav Marvan, který komickými situacemi své role nijak nezkarikoval společenské postavení své postavy a podal, jak u něho jinak není ani možné, velmi dobrý charakterní výkon. Režie Vladimíra Slavínského měla možnost rozložit děj střídavě do společenského prostředí lázeňského hotelu, kde v episodických úlohách novinářů, personálu a hostí bylo možné vidět spoustu známých hereckých tváří, tak i do přírodních scenerií.

I v tomto filmu se dalo najít "škobrtnutí", které pozornému divákovi nemuselo uniknout zvlášt, pokud tento film zná takřka nazpaměť, že naše hrdinka už měla na sobě čtvrté šaty, i když si z domova přivezla jen troje - a bylo těch šatů dokonce ještě víc. Bylo omylem režisérů, že se příliš spoléhali na prostoduchost obecenstva. Tu šlo jen omaličkost, jinde to byly až nehoráznosti.

POZOR SPOILER!!

Mladé děvče Marta Urbanová zvítězí v soutěži na téma, proč nejede na prázdniny. Druhou cenu získal nějaký pan Karel Novák. Výhra spočívá v bezplatném pobytu v hotelu. Nuže, Marta tam tedy odjede. Zde je také ubytován ministr se svou suitou a hlavně svým tajemníkem. Marta je přijata hotelovým personálem velmi vlídně a je tomu velmi ráda. Jednoho dne se vrací ministr z lovu a potřebuje diktovat. Jenže obě úřednice odjely na ohňostroj a tajemník má zraněnou ruku. Tudíž někoho shání a náhodou se k tomu nachomýtne Marta. Potřebuje totiž psáti své matce, ale poplete dveře a místo hotelové písárny se ocitne v předpokoji pana ministra. A ten ji považuje za písařku a diktuje jí něco, u čeho usne. Nu a aby toho nebylo málo, přijíždí do téhož hotelu generální ředitel. Ten však chce zůstati inkognito a dává se jmenovati Novákem. Marta se domnívá, že je to onen výherce a osloví jej. Baví se spolu, což ovšem nevyhovuje tajemníkovi. Navede číšníka, aby domnělého Nováka odlákal a tento mu zcizí psa Adama. Tajemník totiž neví, co ministr Martě diktoval a potřebuje to zjistit. A tak neustále s Martou prchá před ostatními, kteří také touží po informacích. Nejaktivnější jsou novináři a proto se oba spasí útěkem na loďku. Jsou však pronásledováni i tam a ani v hotelu nenaleznou klidu. A druhý den si tajemník odveze Martu pryč a přizná se proč s ní stále je. Marta prchá. A navíc se v hotelu ocitá pravý výherce, pravý pan Novák…

Skromná úřednice Marta Urbanová vyhrála čtrnáctidenní dovolenou v luxusním hotelu. Po příjezdu na místo se chce o první dojmy podělit s maminkou, hledá tedy písárnu. Omylem zabloudí do apartmá ministra financí, který ji považuje za objednanou hotelovou písařku a začne jí diktovat. Ministrův tajemník Diviš by se rád dozvěděl, oč v oné důležité zprávě šlo, a tak se na Martu přilepí. Všude ji doprovází a snaží se z ní ono tajemství vylákat. Společně strávené chvíle však oba mladé lidi zasáhnou hlouběji, než by se zpočátku zdálo...