Duch úlu

Necelých deset let pracuji v Londýně jako filmový kritik pro Variety. Zúčastnil jsem se mnoha mezinárodních festivalů. Je to nádherná, ale také náročná práce: váš pohled na kinematografii se neustále rozšiřuje, je vystaven zkouškám, a na některé vaše oblíbené filmy můžete dokonce změnit názor. Ale moje láska k filmu Duch úlu se od prvního ročníku na univerzitě v Johannesburgu, kdy mi ho můj filmem posedlý učitel španělštiny pustil na VHS, nezměnila. Blyštivé, jantarovým světlem prozářené mistrovské dílo Víctora Ericeho patří mezi nejpoetičtější filmové studie o dětské imaginaci a o tom, jak se vytváří a jak nás naopak navěky formuje. Je to jedna z největších ód na kinematografii a její moc nás, diváky, přitáhnout a pronásledovat podobně jako mladou Anu, jež se změní po filmové projekci Frankensteina. O několik let později jsem Ducha úlu poprvé zhlédl na velkém plátně v londýnské Národní galerii. Poklidné a tajuplné obrazy filmu se mi dostaly ještě více pod kůži. Představit tento film v Karlových Varech je jako sdílet s někým svůj vysněný prostor.

Guy Lodge
MFF Karlovy Vary 2017

Snímek z roku 1973 je celovečerním debutem filmového kritika, scenáristy a režiséra Victora Ericeho. Poetický příběh malého děvčete, které po zhlédnutí působivého filmového představení uvěří v existenci přátelského ducha (je jím Frankenstein v podání Borise Karloffa) a skrývajícího se republikánského mladíka považuje za zhmotnění své představy. Děj se odehrává v roce 1940 a jeho tragické vyústění je především politickou metaforou. Ve své době velmi úspěšný a ceněný snímek dnes zaujme jako formálně vytříbená výpověď o dětské fantazii, konfrontované s cynickou realitou.

Autor/Zdroj: /Febiofest

Španělský snímek Duch úlu : roku 1973 je celovečerním hraným debutem filmového kritika, scenáristy a režiséra Víctora Ericeho, považovaného v té době za jednu z nejnadějnějších osobnosti španélské kinematografie. Erice natočil poetický přiběh malého děvčete, které po zhlédnutí působivého filmového představení uvěří v existenci přátelského ducha (je jím Frankenstein v podání Borise Karloffa) a na opuštěném místě za rodinou vesnicí zkouší navázat s ním kontakt. Píše se rok 1940 a země se nachází ve zbědovaném stavu po občanské válce a po nastolení Francovy diktatury. Malá Anna objeví skrývajiciho se republikánského mladika jehož považujee za zhmotnění své představy), spřátelí se s ním a nosí mu jídlo i oblečení Přátelstvi však nemá dlouhého trvání protože uprchlíka zabiji četnici. Dítě poznává krutou
pravdu, ale není schopno vzdát se své iluze. - Film byl natočen ještě v období Francovy vlády a lze jej chápat i jako politickou metaforu; pro českého diváka devadesátých let však bude řada náznaků a motivů patrně nečitelná (matčiny dopisy pohřešovanému milenci, otcovo filozofováníí nad včelími plástvemi). Ve své době velmi úspěšný a ceněný snímek dnes zaujme jako formálně vytřibená výpověď o dětské fantazii, konfrontované s cynickou realitou, jež se paradoxně jevi mnohem hrůznější a iracionálnější než nejtemnější lidské představy.

Autor/Zdroj: /Filmový přehled