Děti přírody

ceny: Evropská filmová cena 1991: nejlepší hudba
Osmasedmdesátiletý vdovec Thorgeir (Halldórsson) opouští své hospodářství na venkově a odchází k dceři do Reykjavíku. Soužití s její rodinou není zrovna idylické a dědeček se musí stěhovat do domova pro seniory, kde panují přísná pravidla a se starými lidmi se zachází nedůstojně. Thorgeir tam potkává přítelkyni z mládí, energickou Stellu (Hagalínová), která poněkud rezignovaného a unaveného starce probudí k životu. Rozhodnou se společně utéct a vrátit se do míst, kde se kdysi potkali. Baladický příběh vypráví o muži a ženě na sklonku života, kteří si chtějí splnit dávný sen. Jako mladá rebelující romantická dvojice se v kradeném džípu vydávají na náročnou cestu, která je vede pustou, ale nesmírně působivou islandskou krajinou. Jako by se vzdalovali od reality reprezentované šedivým, nehostinným městem a nepříjemným společenstvím lidí a putovali do minulosti, snu, sveřepí a smíření, šťastní a svobodní. Jejich volnost probouzí přibližování se přírodě, která je bere pod svá ochranná křídla a činí je dokonce neviditelnými před zraky mužů zákona, kteří po nich usilovně pátrají. (Vedlejší linie, sledující právě snahy policie, představuje poněkud překvapivě komickou, až parodickou vložku, kontrastující s vážností a naléhavostí ústředního příběhu.) Atmosféru snímku definují především záběry přírody, jejíž podmanivost a specifičnost s přibývajícími kilometry této nevšední road movie roste. Pomalé snímání velkých celků skal, vod či hor posouvá vyprávění do lyrické, meditativní polohy, která se obejde téměř beze slov i hudebního doprovodu a staví zejména na pomalém rytmu a práci kamery. Hlavními hrdiny stylově minimalistického snímku jsou dva staří lidé na konci života, pro něž je ovšem toto smutné období výjimečnou a magicky krásnou etapou.

Marie Barešová, 36,LFŠ 2010

Geir na sklonku svojho života opúšťa farmu, na ktorej strávil celý život, a odchádza za dcérou do mesta. V jej modernom svete však nenájde pochopenie a ocitne sa v domove dôchodcov. Tu stretne svoju dávnu lásku Stellu a jednej noci sa spoločne vydajú za svojím snom, na miesto, kde strávili mladosť.
Deti prírody je netradičné road movie. Utekajú on a ona, nie na začiatku, ale na konci svojho života, nie z domova dôchodcov, ale domov. Vracajú sa k svojim koreňom, do sveta prírody, v ktorom nadprirodzené javy patria k tým najprirodzenejším, na jediné miesto, kde môžu pokojne umrieť. Deti prírody je elegická báseň o umieraní, o tom, aké môže byť krásne, dôstojné a bezbolestné.
Jej veršami sú vizuálne dokonale vystavané obrazy, podfarbené priam magickou hudbou.
Fridriksson vo filme spája svoje osobné spomienky, skúsenosti so starými a chorými ľuďmi a iné skutočné udalosti. Výsledkom je citlivá dráma, ktorá Islandu priniesla nomináciu na Oscara v kategórii najlepší neanglicky hovorený ilm a trvalo ho zaradila na filmovú mapu Európy.
18 AFF 2010

Baladický snímek režiséra Fridrika Thora Fridrikssona Děti přírody (1991) není prvním počinem mladé islandské kinematografie, jenž si dobyl pozornost filmového světa Stačí si připomenout historický film Když letí havran. Nebývalým skutkem je ověem zakoupení ryze nekomerčních Dětí přírody do naší distribuce. - Příběh starého hospodáře Geiriho, který se na samém sklonku života s přítelkyní Stellou vrací zemřít na opuštěná místa, kde spolu kdysi vyrůstali
je pojat v nejlepších tradicích evropského filmu (čerpá z apokalyptické atmosféry děl Wernera Herzoga, lehce zmiňuje Andreje Tarkovského, a postavou anděla, jehož stejně jako v Nebi nad Berlínem hraje Bruno Ganz, přímo odkazuje k tvorbě Wima Wenderse). Snímek citlivě přibližuje zvláštní zemi s její divokou přírodni krásou i s jejími společenskými problémy (málo obydlený venkov, většina populace žije v největším městě Reykjavíku). Vizuální krásu symbolického road
movie (kamera Ari Kristinsson) umocňuje podmanivá hudba Hilmara Örna Hilmarssona, oceněná Felixem. - Pětašedesátiletý divadelní herec Gisli Halldórsson rolí Geiriho ve filmu debutoval, stejně jako jeho kolegyně Sigridur Hagalínová. Déti přírody byly nominovány na Oscara v kategorii neanglicky mluvených filmů a získaly Cenu za umělecký přínos (ex.aequo) na 15. MFF v Montrealu 1991.
-ap-, Filmový přehled 1994/3/9