Obsah filmu Děti bez lásky
Film je alarmující analýzou příčin deprivočního syndromu malých dětí. Všechny děti vyrůstaly v jeslích a podobných ústavech. Režisér se dotkl jednoho z tehdejších tabu. V zájmu státu bylo totiž převzít všechnu péči o dítě, aby jeho matko mohla nastoupit co nejdříve do práce. Film byl proto nejprve zakázán Svazem žen, později všok vyvolal širokou diskusi, která nakonec vedla k prodloužení mateřské dovolené a zákazu noční práce žen.
Autor/Zdroj: /Febiofest
TIP: Nastavení pořadí obsazení si můžete nastavit
zde >>
Nejnovější komentáře k filmu
Hodnocení:
Přidáno: 16.2.2009
POZOR, film není proti normálním jeslím!
Film je pro lidi zabývající se dětskou psychologií kultovním dílem a rozhodně doporučuji ke shlédnutí (mně osobně se podařilo shlédnout do němčiny přemluvenou kopii, původní znění je ale slyšet a místy jsou jen německé titulky). Většina lidí o něm ale jen mluví, aniž by ho celý viděli. Často se totiž cituje v souvislosti s tím, že dokazuje škodlivost jeslí. To ale není pravda! Je třeba dívat se pozorně...
Jeselské téma se objevuje až ve druhé polovině. Nejprve jsou vysloveně kladně hodnoceny jesle, kam nastoupila ve filmu tříletá Ilonka už ve 14 měsících. Tráví v nich zřejmě něco kolem šesti hodin denně (není upřesněno – jen to, že maminka pracuje na částečný úvazek a časně odpoledne je proto Ilonka už doma). Komentář říká: „Kdo by nechodil rád na místo, kde je tolik dětí?“ a obrázky ukazují, jak děti společně cvičí a hrají si. Záporně jsou hodnoceny jesle celotýdenní (tzv. „s nepřetržitým provozem“), kde děti pobývaly od pondělního rána do pátečního večera a domů chodily jen na víkendy. Tento typ ovšem už dávno neexistuje a po jeho obnovení nikdo, ale skutečně nikdo nevolá. I tak ale paní doktorka ve filmu vypovídá, že u většiny dětí z týdenních jeslí byl shledán normální zdravý vývoj a deprivační znaky pozorovali jen u části z nich, nicméně že by si přáli, aby děti chodily každý den domů a celotýdenní jesle byly využívány jen ve skutečně urgentních případech.
Další část se opět věnuje jeslím denním, ale problematice toho, když v nich děti zůstávají příliš dlouho. Vedoucí jeslí říká, že jesle lze považovat za prodlouženou rodinnou péči (je v nich jedna sestra na čtyři děti), že ale optimální čas pobytu je maximálně 6-8 hodin, zatímco 10-12 je už moc.
Závěr filmu ukazuje děti z celotýdenních jeslí, které do nich rodiče odevzdávají velmi brzy ráno (jestli mě paměť nešálí, byla to šestá hodina), a holčičku, která předtím byla v jeslích úplně sama (zřejmě jedna z těch „dvanáctihodinových“). Komentář říká, že zatím se jí ještě po mamince stýská, což je zcela v pořádku, ale že je potřeba dávat pozor, aby na stýskání nerezignovala a nestala se v budoucnosti citově chladnou. Vzhledem k tomu, co bylo řečeno ve filmu předtím, je evidentní, že na denní pobyt v jeslích na rozumný počet hodin se tato hrozba nevztahuje.
Ti, kdo se na film odvolávají jako na obecně brojící proti jeslím, by měli také zdůrazňovat jednu věc: v roce 1963 existovala pouze dvanáctitýdenní mateřská dovolená a po ní už nic. Proto se ve filmu hovoří také o tom, že pracující ženy s dětmi do jednoho roku mají v zaměstnání největší absence a že by se státu místo financování jeslí možná vyplatilo, aby matky s dětmi do jednoho roku byly doma. Změna, o kterou se podle literatury zasloužil i tento film, pak přišla v roce 1966: byla zavedena „další mateřská dovolená“ (dnešní rodičovská), trvající nejprve od jednoho měsíce maximálně do jednoho roku věku dítěte.