Děti bez lásky

POZOR, film není proti normálním jeslím!
Film je pro lidi zabývající se dětskou   psychologií kultovním dílem a rozhodně   doporučuji ke shlédnutí (mně osobně se   podařilo shlédnout do němčiny přemluvenou   kopii, původní znění je ale slyšet a místy   jsou jen německé titulky). Většina lidí o   něm ale jen mluví, aniž by ho celý viděli.   Často se totiž cituje v souvislosti s tím, že   dokazuje škodlivost jeslí. To ale není pravda!   Je třeba dívat se pozorně...

Jeselské téma   se objevuje až ve druhé polovině. Nejprve jsou   vysloveně kladně hodnoceny jesle, kam nastoupila   ve filmu tříletá Ilonka už ve 14 měsících.   Tráví v nich zřejmě něco kolem šesti hodin   denně (není upřesněno – jen to, že maminka   pracuje na částečný úvazek a časně   odpoledne je proto Ilonka už doma). Komentář   říká: „Kdo by nechodil rád na místo, kde je   tolik dětí?“ a obrázky ukazují, jak děti   společně cvičí a hrají si. Záporně jsou   hodnoceny jesle celotýdenní (tzv. „s   nepřetržitým provozem“), kde děti pobývaly   od pondělního rána do pátečního večera a   domů chodily jen na víkendy. Tento typ ovšem   už dávno neexistuje a po jeho obnovení nikdo,   ale skutečně nikdo nevolá. I tak ale paní   doktorka ve filmu vypovídá, že u většiny   dětí z týdenních jeslí byl shledán   normální zdravý vývoj a deprivační znaky   pozorovali jen u části z nich, nicméně že by   si přáli, aby děti chodily každý den domů a   celotýdenní jesle byly využívány jen ve   skutečně urgentních případech.

Další   část se opět věnuje jeslím denním, ale   problematice toho, když v nich děti zůstávají   příliš dlouho. Vedoucí jeslí říká, že   jesle lze považovat za prodlouženou rodinnou   péči (je v nich jedna sestra na čtyři děti),   že ale optimální čas pobytu je maximálně 6-8   hodin, zatímco 10-12 je už moc.

Závěr   filmu ukazuje děti z celotýdenních jeslí,   které do nich rodiče odevzdávají velmi brzy   ráno (jestli mě paměť nešálí, byla to   šestá hodina), a holčičku, která předtím   byla v jeslích úplně sama (zřejmě jedna z   těch „dvanáctihodinových“). Komentář   říká, že zatím se jí ještě po mamince   stýská, což je zcela v pořádku, ale že je   potřeba dávat pozor, aby na stýskání   nerezignovala a nestala se v budoucnosti citově   chladnou. Vzhledem k tomu, co bylo řečeno ve   filmu předtím, je evidentní, že na denní   pobyt v jeslích na rozumný počet hodin se tato   hrozba nevztahuje.

Ti, kdo se na film   odvolávají jako na obecně brojící proti   jeslím, by měli také zdůrazňovat jednu věc:   v roce 1963 existovala pouze dvanáctitýdenní   mateřská dovolená a po ní už nic. Proto se ve   filmu hovoří také o tom, že pracující ženy   s dětmi do jednoho roku mají v zaměstnání   největší absence a že by se státu místo   financování jeslí možná vyplatilo, aby matky   s dětmi do jednoho roku byly doma. Změna, o   kterou se podle literatury zasloužil i tento   film, pak přišla v roce 1966: byla zavedena   „další mateřská dovolená“ (dnešní   rodičovská), trvající nejprve od jednoho   měsíce maximálně do jednoho roku věku   dítěte.