Deset století architektury [TV cyklus]

V období renesance se strohý řád středověkých prostorů v Praze mimořádně zpestřil. Rozhodující úlohu měly nejen měšťanské domy, ale k výrazné proměně města přispěla i zástavba veřejných míst, na nichž jako důsledek humanistické kultivovanosti vyrůstaly také kašny. Veškerou pražskou renesanční architekturu od poloviny 16. století prostupuje italská střídmost a ušlechtilost, což nejnázorněji dokládají portály domů. Počátky renesance můžeme sledovat na dochovaném portálu domu U kamenného beránka na Staroměstském náměstí, pozdější etapu přestavby města dokládá západní část domu Granovských v Týnské ulici. Tento dům je nejstarší architektura na pravém břehu Vltavy, na které byla uplatněna figurální sgrafita, jež znalci pokládají za stěžejní výrazový prostředek české renesance. Bohatě byla figurální sgrafita uplatněna na domě U minuty na Staroměstském náměstí.

Dům U dvou zlatých medvědů má lichoběžníkové nádvoříčko ze severu a západu obklopené arkádami. Jde o neobyčejně působivý celek, který prokázal možnost převzít i ty nejnáročnější prvky evropských paláců do tvarosloví architektury měšťanské. Atmosféra obydlí svědčí o ušlechtilosti a jemnosti životního stylu, jenž akcentoval pohodlí a vzdušnost prostor. Praha jako celek prošla fází renesančního města a dodnes jsou tyto stopy viditelné a přispívají k představě o vysoké kulturní úrovni měšťanských vrstev.