Danton

Život a dílo polského režiséra Andrzeje Wajdy je cele svázáno s Polskem, s jeho tragickou historií, hrdostí a odbojem, který Wajda sám prožil. Za války sloužil v odbojové armádě podléhající polské exilové vládě. Po filmových studiích, která ukončil na počátku padesátých let, točil krátké filmy a v roce 1955 měl za sebou svou hranou prvotinu. Trilogie Pokolení, Kanály a Popel a démant znamenaly polemiku se zavedeným hrdinou a poválečným socialistickým světonázorem, mimo jiné vynesly na vrchol herce Zbigniewa Cybulského a v polském filmu se ve Wajdovi objevila osobnost s pevným politickým a uměleckým názorem. Filmy z počátku sedmdesátých let Krajina po bitvě, Březový háj, Veselka či Země zaslíbená se setkávaly s velkým mezinárodním ohlasem.

Filmy Člověk ze železa a Člověk z mramoru jako by natáčel přímo uprostřed bouřlivých událostí konce sedmdesátých let. Wajdovi se podařilo téměř nemožné – svými filmy vstoupil do reality. Zlákalo ho další velké téma, které tak souzní s realitou – téma revoluce a jejich tvůrců a obětí – DANTON (1982).

Konec léta 1793, Danton se vrací do Paříže. Město je zmítáno hladem a strachem, gilotina je stále v pohybu, po ulicích tečou potoky krve. Konvent je plný zběsilých intrik a rozsudky smrti podepisuje především strach. Nikdo se neodvažuje zastavit teror, který revoluce rozpoutala, každý se bojí Robespierra a Saint-Justa. Dávné přátelství Dantona a Robespierra smetla revoluce. Spolu s Camillem Desmoulinsem a jeho novinami se stal Danton, mezi lidem stále oblíbený politik, vážnou hrozbou pro Robespierra.

O něco později jsou Danton a jeho věrní přece jen uvězněni. Před revolučním tribunálem Danton pronese své poslední velké projevy. Selhává mu hlas. Lid je připraven Dantona podpořit, ale Robespierre mu zakazuje další projevy. 5. dubna 1794 končí Danton pod gilotinou. O pouhé dva měsíce později u ní pokleká i sám Robespierre.

Natáčení filmu Danton začalo po čtyřletých průtazích způsobených politickou situací v Polsku (vojenská vláda Jaruzelského) v roce 1982. Přesto byl film vnímán v rozsáhlých aktuálních společensko-politických souvislostech. „Danton není Walesa a Robespierre není Jaruzelski,“ prohlásil režisér v rozhovoru pro Le Monde. Sympatizuje s Dantonem, ale nevynáší konečný soud ani o jednom z obou revolučních protagonistů. Mnohem intenzivněji se zamýšlí nad situací, kdy se revoluce v zájmu svých cílů uchyluje k prostředkům, které jsou v rozporu s jejími ideály. V tom vidí tragický význam.

Do rolí asketického, přísného Robespierra a jeho fanatických stoupenců obsadil Wajda polské herce. V roli Dantona a jeho přátel uvidíme francouzské herce. Depardieovi vynesl jeho mimořádný výkon nominaci na Césara a společně s filmem Návrat Martina Guerra cenu amerických filmových kritiků za nejlepší herecký výkon. S Wojciechem Pszoniakem, který hrál Robespierra, se podělil o cenu za herecký výkon na filmovém festivalu v Montrealu.

Zdroj: ČT
Ve francouzském znění s titulky.

Francouzská revoluce se rozštěpila na dva proudy: jeden hlásá teror na denním pořádku, druhý samet a shovívavost. Danton a Robespierre jsou největšími přáteli. Ale jak to chodí, o rok později je Danton na příkaz někdejšího přítele popraven.

Autor/Zdroj: /reklamní materiály distributora

Vynikající polský režisér Andrzej Wajda natočil ve francouzsko-polské koprodukci v roce 1982 jeden ze svých nejlepších snímků - adaptaci divadelní hry Stanislawy Przybyszewské (1901 - 1935) Případ Danton, napsané v roce 1929, Hra byla poprvé uvedena v roce 1931, podruhé v roce 1967 a potřetí ve Wajdově režii ve varšavském Teatru Powszechnym, kde se od roku 1975 hrála pět sezón. Při filmovém přepisu se tvůrci se scenáristou Jeanem-Claudem Carriérem podařilo evokovat situaci z pařížského jara 1794, kdy francouzská revoluce začala požírat vlastní děti a gilotina zrudla krví nových "nepřátel národa" - obětí mocenského boje vládnoucích špiček. Spor mezi asketickým "nepodplatitelným" Maxmilienem de Robespierrem (1758 - 1794) a poživačným praktikem Georgesem Jacquesem Dantonem (1759 - 1794) je živoucím, aktuálním střetem dvou osobností a dvou rozdílných pojetí politické morálky. Tento svár je platný všeobecně; přesahuje i tehdejší reflexi situace na polské politické scéně počátku 80. let. - Jeden z "pilířů revoluce", Georges Dantonm na sebe strhává stále větší moc. Má přízeň finančníků, části Konventu i lidu, jejž si získal sliby zlepšení životních podmínek. V obavě z převraty se Výbor veřejného blaha v čele s bývalým Dantovým přítelem, vlivným Maxmilienem de Robespierrem, rozhodne politika a jeho hlavní příznivce zatknout a obvinit z korupce a ze spolupráce s nepřítelem. Politický proces je veden z pozice moci, obžalovaným jsou upírána jejich práva a nemají šanci se hájit. Vše, za co kdysi všichni společně bojovali, je pošlapáno. Posvátné revoluční články jsou jen planými a neživotními řečmi. - Fascinující Dantonova osobnost je podrobena důkladnému a nesentimentálnímu rozboru: je to muž, který není bez viny a který se ve své politické kariéře dopustilů mnoha přehmatů. Je smeten s výšin pýchy, moci a bohatství; kdyby však byl na místě svých odpůrců, jednal by obdobně. Sám reflektuje své provinění jako zločin výjimečné osobnosti, jež musí být zničena, protože se provinila přílišnou oblíbeností. Budoucnost patří bezcitným byrokratům bez morálky, kteří smetou první generaci revolucionářů z přesvědčení. Danton ve Wajdově filmu ví, že Robespierre ho bude zanedlouho následovat. - Snímek nezapře svou divadelní inspiraci; opírá se o režisérovo inscenační mistrovství, brilantní dialogy a vynikající herecké výkony Gérarda Depardieua (Danton) a Wojciecha Pszoniaka (Robespierre). Získal cenu Louise Delluca, cenu Unifrance Film a Césara za režii.

Autor/Zdroj: /Filmový přehled


Je pozdní léto roku 1793. Francouzská revoluce už překročila svůj zenit a začíná požírat vlastní děti. Není co jíst, části Francie jsou kontrolovány royalisty a Angličany, v hlavním městě vládne teror. Do Paříže se vrací Danton.
Nejpopulárnější ze všech revolucionářů, Bohem nadaný řečník, netrpělivě očekávaný všemi, kdo už nemohou snášet Robespierrův fanatismus a askezi.
Očekávaný vykupitel, záchrana a idol je ovšem už jen stínem sebe sama, stínem vlastní popularity a schopností. Z venkova se vrací unavený, rezignující a paralýzou zničený muž, který jen stěží může pochopit nový význam, jaký jeho postava získala. Za tváří legendy je jen člověk na pokraji sil, ze všech stran nucený k akci, k odporu proti Robespierrovi.
Tak začíná tragické drama dvou mužů, kteří společně vedli „nejpokrokovější revoluci dějin", aby se pak nutně stali jejími největšími obětmi. Polský režisér Andrzej Wajda spojil události francouzských dějin s polským textem (a vlastní národní zkušeností), francouzské herce s polskými a rozehrál trýznivě aktuální příběh o soumraku, provázejícím každé vítězství demokracie.
S výběrem představitele titulní role neváhal Wajda ani na okamžik - a Gérard Depardieu se mu za bezvýhradnou důvěru odvděčil fenomenálním portrétem člověka, pohlceného systémem, který vyvolal v život. „ Wajda mi před natáčením řekl: Danton musí být unavený, vysílený, už nemůže dál, zavírá oči a prostě usíná, před očima všech... A tak jsem to zkusil - od základu.... Přibral jsem dvanáct kilo, příšerně jsem pil, kouřil, velmi málo spal - snad dvě hodiny denně. Trvalo to čtyři týdny a všichni dostali strach. Říkali si - to je konec, on je na konci, pije, nemůže to vydržet. Ale já jsem usiloval o život, o způsob vyčerpávajícího života vysíleného zvířete, které se nechalo chytit, které nedokáže bez svého publika říct nic. Když má publikum, mluví, a mluví tolik, až ztratí hlas. Za tak vyčerpaný život stojí za to hrát..."
Depardieuovým protihráčem byl v roli Robespierra polský herec Wojciech Pszoniak a byl mu partnerem přinejmenším rovnocenným. Druhá hvězda tohoto hereckého koncertu se stala živým obrazem chladného „totálního revolucionáře", kterého vlastní ideály nevyhnutelně dovádějí až k popravě Dantona, člověka, který příliš miloval život a jehož příliš milovali občané. Pszoniakův Robespierre v nich naopak budí jen chladnou hrůzu, jeho neúprosná oddanost věci revoluce vede až k popření všeho lidského. A přesto v něm lidské objevujeme, neboť v závěru filmu Robespierre nedokáže přihlížet popravě Dantona, morálního vítěze této bitvy, a schovává se, zděšen sám sebou i budoucností, kterou tuší... (Danton byl sťat 5.dubna 1794 a Robespierre ho následoval jen o dva měsíce později.)
Matka, která v úvodní scéně filmu pohlavkuje synka za to, že nezná přesné znění zásad revoluce, už to na konci činit nemusí. Poté, co byly dokonale pošlapány, je děcko recituje konečně bez chyby. Tímto hořkým kruhem se uzavírá jeden z nejpůsobivějších obrazů revoluce, jaký byl kdy natočen.
hej Cinema 1992/12/81

Autor/Zdroj: Hejlíčková Iva/Cinema