Cujo

Rodina opraváře aut Cambera vlastní obrovského, ale také hodného bernardýna Cuja. Cujo pronásleduje zajíce a je přitom napaden netopýrem a nakažen vzteklinou.
Paní Camberová se rozhodne odjet za svojí sestrou a vzít s sebou i syna Bratta. Manžel jim to rád dovolí. Chce totiž s kamarádem vyrazit do města, trochu si užít.
Vic se svojí ženou Donnou prochází manželskou krizí. Mají spolu syna Tada. Donna je ale Vicovi nevěrná. Ten má mimo jiné problémy v práci. Odjíždí proto se svým kolegou na služební cestu. Donna má porouchané auto a rozhodne se ho odvézt panu Camberovi. Mezitím už je ale z Cuja opravdový zabiják. Napadne auto ve kterém je Donna s Tadem. Ti jsou pak nuceni v nepojízdném voze zůstat, dokud nepřijde záchrana. Když je situace zoufalá a malý Tad je v důsledku dehydratace ve velmi vážném stavu, rozhodne se Donna chopit poslední šance a Cuja sama zneškodnit.
Vic po své rodině pátrá, bojí se totiž, že je mohl unést Donnin milenec.

Ke kvalitním adaptacím literárních předloh Stephena Kinga jsou obvykle řazeny ty snímky, jež nějakým způsobem přesahují meze prvoplánově odvyprávěného příběhu s naturalistickým líčením hrůzných výjevů. Tak např. horor s nadpřirozenými prvky Carrie je zároveň velmi kritickým odsouzením šosácké maloměstské společnosti; drama Stůj při mně je nostalgickou vzpomínkou na neopakovatelná klukovská přátelství; horor To je zase psychoanalytickou sondou do nitra několika traumatizovaných outsiderů. Tvůrci thrilleru Cujo (1983) se poučili klasikou žánru a v příběhu matky, uvězněné v porouchaném automobilu s pětiletým synkem a ohrožované vzteklým bernardýnem, vzdali hold mistru filmového napětí AIfredu Hitchcockovi. Poučený divák zde lehce rozpozná vliv Hitchcockova snímku Ptáci: určitá podobnost je již v samotné zápletce, v níž proti člověku stojí zástupce "přírodní říše", který se pojednou vymyká zavedenému řádu. Rovněž napětíje tu velmi pozvolně gradováno - od banálního příběhu s milostným trojúhelníkem se děj posouvá k vyvrcholeni pomocí charakteristických "příslibů" budoucího souboje (na konci sekvencí autoři spočinou pohledem nna bernardýnovi, v němž se stupňuje nervozita a podrážděnost). Stěžejní část filmu
Cujó je pak dramatickým rozvedením slavné Hitchcockovy sekvence, v níž ptáci útočí na ženu, ukrytou v prosklené telefonní budce. - Snímek režiséra Lewise Teagueho se ovšem vyznačuje i možností ambivalentního výkladu. Pes Cujo může být postižen obyčejnou vzteklinou (je na počátku příběhu pokousán netopýrem). Jakýkoliv rozumový výklad je však zpochybňován přítomností iracionálních a hororových motivů (malý Tad se děsí neexistujících příšer ve svém pokoji). Dobromyslný domácí pes se působenim infekční nákazy (resp. neznámé síly) mění v typické monstrum: je inteligentní, silný, krvelačný i odpudivý; odzbrojený člověk s ním musí svést boj na život a na smrt. - Spíš než na maskérské efekty a na brutalitu se autoři spolehli na možnosti ryze filmového vyprávění. Cujo tak i po dvanácti letech od svého vzniku zůstává svěžím a stylově čistým
-zk-, Filmový přehled 1995/7