Čtyřikrát

Starý a nemocný pastýř si léčí dávivý kašel prachem, smeteným z podlahy kostela a rozpuštěným ve vodě. Kůzle narozené v jeho stádu se staví na nohy a začíná bojovat o své místo na světě. Vzrostlá jedle, kterou si přivlastnily lidské bytosti, klidně shlíží na střechy vesnických domků. Její majestátnost však vezme za své s příchodem dělníků, kteří ji rozřezanou použijí pro přípravu uhelného milíře. Člověk, zvíře, vegetace a prach jsou čtyřmi protagonisty příběhů spojených do kruhu v jednom z nejpozoruhodnějších snímků letošního canneského festivalu. Obrazové vyprávění na pomezí hraného a dokumentárního filmu, prosté dialogů, plyne stejně poklidně jako život v kalábrijské vesnici, kde se odehrává. V uchvacující poetické vizi věčně se opakujícího životního cyklu hledá Frammartino způsob, jak zachytit esenci skrytou pod povrchem bytostí, věcí a veškerého dění. Ermanno Olmi či Robert Bresson rezonují v díle režiséra, jenž dodává, že svým vyprávěním chtěl „vrátit důstojnost věcem, které obvykle zůstávají v pozadí“.
45. MFF Karlovy Vary, katalog filmů

Italský architekt a filmař Michelangelo Frammartino přinesl divákům v roce 2010 již druhý celovečerní film Čtyřikrát. Podobně jako jeho mezinárodně úspěšný filmový debut Dar (Il dono, 2003), který byl ověnčený řadou festivalových cen, i jeho druhý snímek se nachází na pomezí hraného a dokumentárního filmu a příběh je opět zasazen do odlehlých, téměř vylidněných částí jižní Itálie.

Nejprve nenápadně sledujeme každodenní život starého pastýře koz, který žije v odlehlé středověké vesnici v horách italské Kalábrie. Lék proti dávivému kašli si vyrábí z vody a prachu, který sbírá z podlahy místního kostela. Poté režisér obrací naši pozornost na čerstvě narozené kůzle a na to, jak se slabé zvíře snaží postavit na vlastní nohy a vybojovat si místo v početném stádu. A nakonec sledujeme mohutnou jedli, kterou lesníci pokácí, aby ji zpracovali na dřevěné uhlí.

V jednom z nejpozoruhodnějších filmů 63. ročníku MFF Cannes, kde získal Cenu Europa Cinemas Label, Frammartino vytváří podmanivou, poetickou vizi o neustále se opakujícím cyklu života, přírody a neměnných tradic odlehlých míst. Hledá esenci života člověka, zvířat a věcí kolem nás. Snímek získal řadu ocenění a nominací v hlavních i vedlejších kategoriích na lokálních i mezinárodních filmových festivalech.

Zdroj: Film Europe Media Company

Druhý celovečerní snímek architekta a filmaře Michelangela Frammartina Čtyřikrát je působivou symbolickou a poetickou vizí o koloběhu života, o přírodě a o tradicích odlehlých míst. – Starý nemocný pastýř koz léčí svůj dávivý kašel směsí prachu z místního kostela a vody. Jednoho dne však lék ztratí, a nemůže tak opakovat svůj každovečerní rituál. Zemře… – Čerstvě narozené kůzle se snaží postavit na nohy a vydobýt si své místo mezi ostatními kůzlaty. Při pastvě však uvízne v lese. Zůstane ponecháno svému osudu. Zcela vyčerpané ulehne k mohutné jedli. – Přichází zima. – Na jaře vesničané strom pokácí a použijí jej jako májku. Po slavnostech uhlíři z jedle udělají dřevěné uhlí… – Snímek, symbolicky zobrazující různorodost reinkarnace, sestává z dlouhých, monotonních a opakujících se záběrů, zachycujících krajinu v chudé oblasti Kalábrie (vesnice Serra San Bruno) a také úmornou lidskou práci, spjatou s přírodou. Kromě pastýře ostatní lidé postupně splývají s krajinou. Film obsahuje minimum dialogů a je natočen metodou hraného dokumentu. Kromě řady přehlídek byl uveden i na MFF v Karlových Varech 2010.
-mh-, Filmový přehled 2014