Co dělat?

Od listopadu 1989 uplynulo několik let. Československo se rozpadlo a v České republice je u moci pravicová vláda Václava Klause. Karel Vachek navazuje na Nový Hyperion a pokračuje ve své sérii rozsáhlých filmových dokumentů, v nichž svérázně mapuje českou společnost a její skutečné i domnělé elity. Tentokrát se stahuje „do opozice“, opouští Prahu i oficiální politické dění a vydává se hledat alternativy – v politické, kulturní i existenciální rovině. Se dvěma autobusy, v nichž shromáždil umělce, vědce a zajímavé osobnosti, vyjíždí do Českého Krumlova a během tohoto „sestavování nové vlády“ s nimi diskutuje především nad otázkou občanských, ale i tvůrčích a životních postojů. Film zachycuje dění, ale zároveň se mění ve svou vlastní reflexi s prvky performance. Režisér Krejčík věští soumrak civilizace, Ivan Jirous krade profesoru Žilkovi polévku, Petr Cibulka odhaluje komunistická spiknutí a Karel Vachek předvádí vlastní rekonstrukci bitvy u Sudoměře. Tomáš Vorel spí... Mnohovrstevný filmový esej se překvapivě hlubokým způsobem dotýká nejen kulturních a politických souvislostí, ale i samotné podstaty audiovizuálního média. Je často považován za nejvýznamnější filmové dílo Karla Vachka.
(45.MFF Karlovy Vary)

V monumentálním a zcela originálním společenské-filozofickém eseji Co dělat? (Cesta z Parahy do Českého Krumlova aneb Jak jsem sestavoval novou vládu) navazuje filmař, básník a výtvarník Karel Vachek na své předcházející dílo. Tentokrát však přímo vatupuje do obrazu a stává se spolu se svým "asistentem" Lubošem aktivním organizátorem a "hybatelem" dění na plátně. Dovádí tak až do konce svou poetiku, v níž dokument není odrazem skutečnosti, nýbrž výsledkem specifické umělecké tvorby. Dílo vzniká interakcí mezi filmovým štábem a zachycovanou realitou, i následným uspořádáním "obrazů" či "jevů" do nových celků.

Autor/Zdroj: /Popis