Co chytneš v žitě

Koprodukční povídkový film České televize o lásce v každém věku vznikl na základě úspěšného školního cvičení na FAMU, k němuž přibyly další dvě epizody. V první povídce Osina, odehrávající se v horkém dni začátku léta, se dvojice mladých lidí vydává hledat záhadné kruhy v obilí. To je skvělá příležitost, jak se blíže poznat a snad i zamilovat. V srpnovém příběhu Stoh prožije čtveřice kluků v tajném stohovém bunkru prázdninové dobrodružství s neznámou dívkou. Ta je za dodávky jídla a všelijaká další přilepšení odměňuje lekcemi v líbání. Podzimní epizoda Cesta zachycuje tíživé pocity starých novomanželů, kteří při nezdařeném návratu ze svatby uvíznou v rozblácené oranici…

Iva Janžurová, ztělesňující statečnou nevěstu Jindřišku, získala za nejlepší ženský herecký výkon v hlavní roli Českého lva 1998.

Zdroj: ČT

POZOR SPOILER!

Osina
Dva mladí lidé, David a Katka jdou spolu světem. On chce najít kruhy v obilí, ona by se raději koupala. On jí cestou v polích vypráví, jak měl osinu. Pak vylezou na posed.

Stoh
Kousek za barákama se seče louka. A z balíků se staví stoh, což je ráj pro místní kluky. Ti si ve stohu postaví „bunkr“. A jednoho dne zjistí, že se tam nastěhovala holka. Ta tvrdí, že je na útěku. Dá klukům cigára a zaučuje je lásce. Tedy vlastně v líbání. Někteří jsou z toho na infarkt, někteří s tím nechtějí nic mít. Jenže dívčina dostane jakýsi záchvat a kluci jsou v průšvihu. Všichni utečou, jen jeden má trochu jiný názor na celou věc.

Cesta
Postarší Jindřiška si bere rovněž postaršího Jindřicha. Jejich majetek stěhují kamarádi na staré vejtřasce. Ovšem hluboko v polích zapadnou a všichni odkráčejí pro pomoc někam do neznáma. Jindřiška s Frantou zůstanou uprostřed polí, ale stále si mají co povídat.

Povídková smutná komedie Co chytneš v žitě je hraným celovečerním debutem dokumenaristy Romana Vávry. Snímek, parafrázující název Salingerova bestselleru, vznikl na základě Vávrova stejnojmenného školního cvičení (oceněného Maximem a Cenou Pavla Juráčka), jež se pod názvem Osina stalo součástí filmu. - Ve třech povídkách, spjatých s polem a situovaných do různých období roku, vypráví tvůrce příběhy hrdinů, kteří se nacházejí v různých životních etapách. Povídka Osina, odehrávající se v horkém dni začátkem léta, je téměř minimalistickou studií, založenou na mystifikačním "vysvětlení" lidového rčení; vystupuje v ní dvojice mladých lidí, mezi nimiž snad vzniká milenecký vztah. Srpnový příběh Stoh, završený nečekanou pointou, vypráví o čtveřici kluků, kteří v tajném stohovém bunkru prožijí prázdninové dobrodružství s neznámou dívkou. "Podzimní" epizoda Cesta zachycuje tíživé existenciální pocity starých novomanželů při nezdařeném návratu ze svatby. - Mladí tvůrci se zaměřili na zachycení jemných paradoxů, skrytých v obyčejných lidských slovech a činnostech, a na "zkraty" mezi nicotnými věcmi a téméř metafyzickým rozměrem bytí (osina v zadku - nesmyslná krutost vesmíru, zapadlý náklaďák v bahně - smrt). Důležitou složkou vyprávění je také nenápadné překračování hranice mezi realitou a fantazijní nadsázkou. Značný účinek má záměrný kontrapunkt obrazu a hudby. Povídkovou formou, ale také poetickými kvalitami má Vávrův snímek blízko k Jasného Touze . - Diváckou lahůdkou je jistě tičast Ivy Janžurové, která se v českém filmu devadesátých let objevuje teprve podruhé (po Tycových Žiletkách - 1993).

Autor/Zdroj: /Filmový přehled


Jen co se na plátně poprvé zavlní pšeničné klasy, už na vás dýchne radost. Opravdová a upřímná.

V první povídce Osina jsou dva a zatímco ona (Andrea Elsnerová) by sebou nejraději plácla někde u rybníka, on (Ladislav Frej ml.) mluví jen o kruzích v obilí a osinách v zadku. Sluníčko pořádně připaluje, třešňová alej láká a jim chvíli trvá, než se ve svých námluvách-nenámluvách zbaví své dětskosti a zbytečného ostychu.

V povídce Stoh to jsou čtyři kluci, kterým na konci prázdnin nezbývá nic jiného než stavět ve stohu bunkr, kouřit a prohlížet si hanbaté obrázky Wintra-Neprakty. Když jednou najdou ve svém slaměném útočišti pohlednou uprchlici (Klára Issová), probudí se v nich všechna nezralá mužská touha a galantnost, která při nejmenším jednoho z nich přivede až na samý práh dospělosti. Zatímco totiž jejich rafinovanost je naivně bezelstná, ona jim své nejtajnější tajemství bude do poslední chvíle skrývat.

V povídce Cesta byla Jindřiška (Iva Janžurová) dlouho sama. Stará panna se tomu říká. Se stejně starou kamarádkou Adélkou si navzájem namlouvaly, že si stačí, ale Jindřiška přece jen nikdy nepřestala toužit po něčem větším a opravdovějším. I proto se rozhodla chytit svou zřejmě poslední životní šanci za pačesy, i když už předem musela vědět, jak těžké a nejspíš i bolestné zkušenosti ji pozdní sňatek může přinést. Když s Františkem (Karel Brožek) uvíznou o svatebním odpoledni s rozhrkaným náklaďákem, plným nábytku, obrazů a kytek v rozbahněném poli, dolehne na ně sice uprostřed sychravého podzimu všechna tíha jejich zpackaných životů, nicméně Jindřiška se jako už tolikrát dovede zvednout a postavit nepřízni osudu.

Žánr povídkového filmu v očích diváků loni téměř zázračně vzkřísil Petr Zelenka se svými Knoflíkáři. Jak osvěžující bylo objevit v povídkovém filmu vtip, hravost a zdravý nadhled, když za socialismu jsme si zvykli za povídkovými filmy nacházet jen bezpohlavní šeď (není divu, když se do jednoho kusu muselo vejít přesně podle předem nalajnovaných tabulek co nejvíc debutujících režisérů a scenáristů). Režisér Roman Vávra je sice také debutant (stejně jako scenáristé Pozzi a Ryšavý), nicméně svůj první film ustál s grácií zkušeného profesionála, i když schody měl namydlené víc než pořádně. První povídka, původně školní film, totiž zaujala jak festivalové poroty, tak producenta Čestmíra Kopeckého natolik, že Romanovi Vávrovi nabídl celovečerní metráž. Vávrovi (s režisérem Otakarem Vávrou nemá opravdu nic společného) se kolena nad tou možností nepodlomila a velmi poctivě se začal prokousávat k volné trilogii, pevně stojící jak ve svých jednotlivých částech, tak ve svém celku.

Ač se Osina může zdát na první pohled banální, dovede oslovit, být důvěrně blízká, příjemně milá i lehké filozofické úvaze otevřená. Září z ní pohoda, hravost, uvolněnost, lehkonohá letní bezprostřednost.

Stoh je oproti tomu niterný a dětsky naléhavý jako každá první bolestná životní zkušenost, zároveň však vtipný, do detailů propracovaný a díky vynikajícím výkonům dětských herců i velmi přesvědčivý.

Tam, kde Stoh láme film z komedie v tragikomedii, tam třetí povídka Cesta navazuje. Nese sice v sobě téma hodné přinejmenším jednoho samostatného celovečerního filmu, což je na její výsledné, oproti natočené verzi zřejmě hodně prokrácené podobě vidět, o to víc však dovede být ve svých nedopovězených náznacích vzrušující a provokující. Škoda jen, že opravdu skvělá Iva Janžurové neměla při vší úctě ke Karlu Brožkovi vedle sebe lepšího spoluhráče (třeba takového Vlastimila Brodského nebo Josefa Somra).

Vávrův debut, ve své konečně podobě vzdáleně připomínající Jasného Touhu z roku 1958, má ovšem stejně jako Knoflíkáři propracovanou strukturu nejen uvnitř povídek, ale i napříč nimi. První se odehrává v 80. letech, druhá v letech sedmdesátých a třetí se časově i realizačně hlásí k letům šedesátým. První povídka se v nezrálém lánu věnuje nesmělým počátkům lásky, druhá na sklizeném poli jejím plodům a třetí v temném oraništi provokuje úvahy o smutném konci života a smrti vůbec.

Ačkoliv se Vávrův dokumentaristický původ místy přece jen nezapře, to když některé scény rozehrává přece jen velmi pracně (úvodní fascinující lehkost s přibývající stopáží výrazně těžkne), je velmi osvěžující v české kinematografii narazit na novou, sympatickou, do sebe nezahleděnou postavu, která neproklamuje svou sounáležitost s nastupující filmařskou generací (Gedeon, Zelenka atd.) ani tak vlastními ústy jako spíš skutečnými činy. Tak ať se daří i příště, druhé filmy totiž bývají zpravidla mnohem těžší.

Autor/Zdroj: Sedláček Jaroslav/Cinema

Na filmu spolupracovali zaměstnanci Studia FAMU a v povídce Osina berušku hrála Baruška a děti z okolí Neveklova.

Autor/Zdroj: /Svedectvi


Povídkový film režiséra Romana Vávry o lásce, tajemství a nástrahách, skrytých v obilném poli. Film získal 5 nominací na Českého lva 1998 a Iva Janžurová získala Českého lva 1998 za nejlepší ženský herecký výkon.

Autor/Zdroj: /reklamní materiály videodistributora


Film producenta a produkčního Richarda Němce (Verbascum) - k němuž se později připojil Čestmír Kopecký (ČT), který umožnil jeho zdárné dotaženi do podoby celovečerní trilogie - získal postupně pro každou z povídek grant od Státního fondu ČR pro podporu a rozvoj české kinematografie. „Na prostou otázku, kolik film stál, je v tomhle případě skoro nemožné odpovědět, " říká Richard Němec. „Ke grantům v hodnotách musíme započítat i vklad lidí, kteří pro nás pracovali skoro nebo úplně zadarmo, zapůjčení techniky z FAMU o další položky, jejichž hodnotu dnes už asi těžko někdo přesně vyčíslí. Je ale jisté, že bez toho všeho, podpory České televize a hlavně celkově profesionálního přístupu k věci všech zúčastněných, by tenhle film nikdy nevznikl."
S postupným přiléváním financí se měnil i způsob práce na jednotlivých epizodách: zatímco na Osině - do níž režisér schválně obsadil mladé, neokoukané tváře - pracovali všichni zadarmo a nejdražší položku rozpočtu tvořila vzácná filmová surovina, povídka Stoh už vznikala s podporou peněz z České televize a ministerského grantu. Kvůli třítýdennímu lijáku, který její natáčení pozdržel, byl však celý projekt málem zastaven. Poslední příběh Cesta byl už proto napsán tak, aby se dal realizovat bez ohledu na počasí. Tehdy se už také pracovalo téměř ve standardních podmínkách a za účasti známých herců.
V jedné z klíčových rolí se tu objeví i Iva Janžurová, která si v povídce Cesta zahrála statečnou nevěstu Jindřišku. Projevem i typem bezkonkurenční stálice české kinematografie se tak po několikaleté pauze opět vrátila k hranému filmu. „Dost jsem přemýšlela, jestli si mám s filmem ještě něco začínat, ale v tomhle případě jsem mělo dojem, že by to stálo za pokus," poznamenala o Vávrově prvotině Iva Janžurová. „Chtěl jsem, aby náš film byl zároveň co nejprostší, nejlevnější a 'nejmalebnější'," říká o vzniku projektu Roman Vávra. „Líbila se mi představa žlutého pole, které se vlní se ve větru, vine se v něm silnice s třešňovou alejí, po silnici přichází mladá dvojice... "
Příběhem dvou výletníků z povídky Osina, kteří se spolu vydají brouzdat žitem, film začíná. V epizodě Stoh budeme sledovat partu kluků, kteří si v hromadě slaměných balíků vybudují tajné doupě, a trilogii uzavírá dojemná „podzimní romance" Cesta, v níž se postarší nevěsta s unaveným ženichem vydají přes blátivý lán za novou budoucností...


TŘI OTÁZKY PRO ANDREU ElSNEROVOU, KLÁR4U ISSOVOU A IVU JANŽUROVOU
Co se vám vybaví, když si vzpomenete na natáčení filmu Co chytneš °' ` v žitě?
A.E.: Vysoký smích režiséra Romana Vávry - on se totiž moc hezky a charakteristicky směje.
K. I.: To je těžko říct: 'povídka Stoh vypráví o důležitých zážitcích dětství, takže jsem měla mnohokrát pocit, že tohle přesně jsem už někdy viděla nebo zažila. Dojem, že tohle přece už odněkud důvěrně znám, mi taky rychle pomohl získat potřebnou jistotu a já se nebála víc položit do některých expresivnějších scén.
I. J.: Především si vzpomenu na tým mladých lidí, kteří mě od začátku překvapovali svoji profesionalitou a nasazením. Všichni dělali to, co bylo zrovna potřeba: hlavně, aby natáčení plynulo hladce. Taky si vybavuji oči scenáristy Martina Ryšavého, který mi - přestože to ode mne nerad slyší - svým zjevem trochu připomíná Jaroslava Dietla. Ten totiž také chodil na plac, pozoroval natáčení a měl při tom pořád takové zamyšlené, zpytující oči... Přestože při realizaci Cesty stálo na poli vždycky aspoň deset členů štábu, kteří mě většinou bedlivě sledovali, o pohledu Martina Ryšavého jsem věděla vždycky.
Jakou postavu tu vlastně hrajete? Je vám tahle osoba něčím sympatická?
A. E.: Katka je skoro úplně jako já, takže jsem si toho o ní nemusela ani moc domýšlet. Díky ní jsem ale v sobě objevila to, co většinou skrývám: svou skautskou duši. Mě se totiž líbí chodit na výpravy do přírody a dokonce mám ráda i ty „hezké písničky", které se dají u ohníčku zabrnkat na kytaru.
K. L: Moje postava nemá jméno a je to holka-utečenec. Asi ji někdo zranil nebo ublížil a ona se rozhodla odejít. Když při svých toulkách narazila na partu malých kluků, rozhodla se je využít, protože je daleko zkušenější a ví, jak si je omotat kolem prstu. Sympatická je snad proto, že je to postava s tajemstvím, která má za sebou asi všelijaké trápení. Jinak se ovšem chová dost koketně a klidně rozdává pusy za kedlubny.
I. J.: Na postavě nevěsty Jindřišky mě zaujalo, že je to aktivní, statečná a usilující bytost. Její touhy a sny ale zároveň přerůstají její možnosti, což je situace, která mě u rolí i lidí vždycky zajímala. Takový člověk se totiž pohybuje na tenkém rozhraní mezi tragičnem a komičnem, kde se herci otevírají ohromné možnosti. Myslím, že Jindřiška je natolik zajímavá, plasticky vykreslená figura, že by klidně obstála i v celovečerním filmu: má svoji minulost a cítíme v ní i její budoucnost. Pamatujete si, co jste měla při natáčení na sobě?
A. E.: Moje letní šaty jsme vybírali společně se střihačkou Katarínou. Měli jsme na to asi jen čtyři hodiny a omezený rozpočet, takže jsme běhaly po Praze docela rychlým tempem. Museli jsme se také trefit do barvy: šaty musely být ve žlutém poli dobře vidět, ale nesměly být zas příliš tmavé, abych v nich nevypadala smutně. Nakonec jsme objevily ty pravé - ze světlé látky a s červenými kytičkami, které se hodí k podobně červenému tričku Ládi Freje.
K. L: Mám na sobě zelený vytahaný svetr, barevnou „stánkovou" sukni na šňůrku, tenisky po mamince a růžovošedé seprané ponožky. Kostým je pro každou roli dost podstatná věc, takže si to pamatuju dost přesně.
I. J.: Aby ne: svatební šaty přece člověk neobléká každý den. Bílý čepec, který mám na hlavě, mi z nabídky všech možných kloboučků a závojů okamžitě padl do oka a já pak trochu mořila režiséra, abych ho mohla mít na hlavě. Zdálo se mi, že čepec „psí uši" bude Jindřišce slušet, protože v něm vypadá zároveň legračně i dojemně.

Nikdy nevíš, to chytneš v žitě
Režisér Roman Vra o svém prvním celovečerním filmu
Režírovat v Cechách filmy s příjmením Vávra není jen tak. Je Roman Vávra nějak spřízněn s režisérem Otakarem Vávrou? „Ano, jsem jeho synem, " přiznává třiatřicetiletý debutant, který právě dokončil svůj první hraný6lm Co chytneš v žité. „Akorát že ocet není filmař, ale konstruktér. Když jsem se ale hlásit na FAMU a je sakra zvědavý spolužák nahlédl do mých přijímacích
papírů, ihned upustit od úmyslu se se mnou seznamovat a jenom ucedil „svině jedny protekční:.." Posluchač katedry dokumentu na sebe už na škole upozornil filmy, v nichž se stíraly hranice mezi žánrem dokumentárním a hraným. „Jestli mě něco k filmu přitáhlo, pak to byla francouzská nová vlna, hnutí free cinema a z našich klasiků Passer a Forman." říká Roman Vávra. „Celková přirozenost, inspirace prostředím, v němž se příběh odehrává, ale i uvolněná, trochu absurdní legrace, jsou věci, které se mi ve filmech vždycky ohromně líbily."
Uvedené charakteristiky lze ostatně bezezbytku vztáhnout i na jeho nejnovější hranou prvotinu. Povídkový film Co chytneš v žitě vznikl na základě úspěšného školního cvičení Osina, k němuž časem přibyly epizody Stoh a Cesta. Výsledkem je zábavná povídková trilogie o poli v různé roční době a lásce v každém věku. „Původně jsme chtěli natočit jenom takovou pytlovinu, nezávazný malý filmeček, který nás bude bavit. S tím, že by se to mohlo rozrůst v celovečerní film, jsme vůbec nepočítali: jenže jak naznačuje úvodní povídka, nikdy nevíš, co chytneš v žitě. Když Osina začala vyhrávat různé ceny a nám přišlo nabídka od Čestmíra Kopeckého, dali jsme se do toho."Tři „polní povídky" vyprávějí tři příběhy o milostných vztazích mužů mžen: v první (Osina) si vyrazí na výlet mladá dvojice, ve druhé (Stoh) si parta kluků vybuduje v balících slámy doupě, do něhož se jim nastěhuje zvláštní nájemnice, a ve třetí (Cesta) se postarší nevěsta s ženichem vydávají přes bahnitý lán. Všechna mikrodramata spojuje prostor pole, které se podobá zvlněnému moři, poušti s tajemnou pyramidou, ale i mokrému hrobu. „Pole je z hlediska obrazu i příběhu ohromně vděčný prostor;" potvrzuje Roman Vávra...Právě kvůli dojmu z volného, dalekého horizontu jsme také zvolili širokoúhlý formát. " Film, za nímž stojí producent Richard Němec, dostal grant Státního fondu pro podporu a rozvoj české kinematografie a kromě Andrey Elsnerové, Ladislava Freje ml. a Kláry Issové se v něm objeví také Iva Janžurová, která se tak po dlouholeté pauze opět vrátila před filmovou kameru. Sklizeň prvních diváků naplánovali filmaři na konec října tohoto roku.
program UH

Autor/Zdroj: /


Celovečerní povídkový film, parafrázující svým názvem Salingerův román Kdo chytá v žitě, vznikl na základě režisérova stejnojmenného školního cvičení, jež se pod názvem Osina (1. povídka) stalo součástí snímku. Ve třech povídkách, spjatých s polem a situovaných do různých období roku a zároveň do různých dekád, vypráví R. Vávra příběhy hrdinů, kteří se nacházejí v různých životních etapách. Tvůrci filmu se zaměřili mimo jiné na zachycení jemných paradoxů, skrytých v lidských slovech a činech.
Program ART

Autor/Zdroj: /Kino ART