Člověk proti zkáze

V roce 1989 natočil režisér Štěpán Skalský film o posledních letech života Karla Čapka. Ačkoliv je film pojat jako drama rodinné, v němž významné postavení mají lidské vztahy, v jeho celkovém vyznění převažuje rozměr společenský. Lze jej také nazvat Čapek proti zkáze – proti nastupujícímu fašismu, proti ohrožení křehkých demokratických svobod, proti neblahým rysům české národní povahy. Film je jakousi mozaikou událostí a vztahů, které na Karla Čapka působily a které se mu v době jeho nemoci v horečnatých snech a ve vzpomínkách vracejí. Vzpomíná na dávnou lásku, na ženu Olgu, bratra Josefa a sestru Helenu, ale také na přátelství s T. G. Masarykem. Velkou hodnotou filmu je solidní a poctivý přístup autorů k tématu. Čapkova osobnost je vystižena jak ve své velikosti, tak v souvislostech dobových. Přesvědčivé je rovněž herecké ztvárnění – výkony Josefa Abrháma v hlavní roli, Františka Řeháka jako Josefa Čapka, Hany Maciuchové jako Olgy Scheinpflugové a Svatopluka Beneše v roli T. G. Masaryka.

Zdroj: ČT

Snímek Štěpána Skalského Člověk proti zkáze 1ze považovat za autorský (aniž se tím opomíjí přínos spoluscenáristy Otto Zelenky). Režisér se projektu o životě a smrti Karla Čapka věnoval intenzívně sedm let. Film je věnován stému výročí narození slavného a u nás bohužel dlouho nedoceňovaného umělce. Děj je rámován posledními Čapkovými dny. Zdůrazňuje, že spisovatelova smrt byla způsobena nikoliv jen těžkou nemocí, a1e především dusivým klimatem doby a štvavou kampaní, rozpoutanou proti němu fašistickými a šovinistickými kruhy. Umírajícímu autorovi se vybavují různé vize a vzpomínky na dětství (se sourozenci Josefem a Helenou), na nenaplněnou lásku k Věře Hrůzové, na vztah s Olgou Scheinpflugovou, na rozhovory s kolegy z Lidových novin í s "pátečníky" v čele s T. G. Masarykem (i na přátelství s naším prvním prezidentem), na zkoušky a premiéry burcujících her, na boj za záchranu republiky, na stovky vulgárních anonymních dopisů, i na nešťastnou povodeň na Strži, jež byla bezprostřední příčinou onemocnění. - Snímek yg1 natáčen na autentických místech (vila na Vinohradech, Strž, Topolčianky) a vychází z detailního studia materiálu (název je "vypůjčen" od slovenského čapkologa Alexandra Matušky). Svou formou se nevymyká žánru životopisný děj. Jeho kladem je rozpoznatelné tvůrčí zaujetí všech zúčastněných, v čele s režisérem a s Josefem Abrhámem v obtížné hlavní roli. Alespoň částečně splácí dluh přednímu světovému umělci a je svým poselstvím v současné době nečekaně aktuální.

Autor/Zdroj: /Filmový přehled