Člověk bestie

"Je to příběh Jacquese Lantiera, syna Augusty a Gervaisy. Pociťoval dědičnou zátěž a říkal si, že pyká za otce a dědy, kteří tolik pili, že mu ty generace opilců zkazily krev. Hlava mu pukala hrůzou člověka hnaného k činům, které vykonat nechtěl a jejichž příčinu neznal."
Takto popisuje Emile Zola svého hrdinu strojvůdce Lantiera ze svého románu Člověk bestie. Člověka ztraceného, který se marně snaží překonat bestii, již má v sobě. Když naváže milostný vztah se ženou přednosty stanice, která se chce svého muže zbavit, je jeho osud zpečetěn.
Člověk bestie, filmové zpracování Zolova románu režiséra Jeana Renoira, je dalším dílem poetického realismu ve francouzské kinematografii, jehož hrdinou je vyděděnec, muž, který nemůže uniknout sám sobě, svému osudu.

Příběh Jaquese Lantiera, který pociťoval dědičnou zátěž a říkal si, že pyká za otce a dědy, kteří tolik pili, že mu ty generace opilců zkazily krev. Hlava mu pukala hrůzou člověka hnaného k činům, které vykonat nechtěl a jejich příčinu neznal. I když se snaží překonat bestii, jíž má v sobě, po navázání milostného vztahu opět vraždí...

Strojvůdce Lantier trpí dědičným zatížením – občasným nutkáním někoho zabít. Naváže milostný poměr se Severinou, ženou přednosty stanice Roubauda. Ta ho přemlouvá, aby zabil jejího muže, on ale zabije v afektu ji…