Člověk bestie

Film nikdy nemůže nahradit dobrý román. V   porovnání se Zolovou předlohou Lidské bestie   film notně bledne. Jednak byl děj hodně   zkrácen a značně pozměněn, a za druhé je tu   hlavní postava líčena oproti románu v   příliš dobrém světle, příliš umírněně,   jako v podstatě nešťastná, zlá, leč čestná   bestie, lidská bestie. Původní Zolův román   jej bez obalu líčí mnohem nesmiřitelněji   prostě jako (odborným termínem) parafilika. A   Zolův román je jemu podobnými postavami,   lidskými bestiemi, přímo přeplněn (ostatně   tak jako v životě)! Filmové zpracování je   tedy pouhá nepodařená, mírná, neškodná,   vybledlá napodobenina. Vracím se ke   knížkám.
Jinak byl film až na pár chybiček   docela dobře provedený. Všiml jsem si např.   dobré kvality obrazu i zvuku. České filmy z té   doby rozhodně tak kvalitním materiálem   nedisponují, jsouce jaksi vůbec celé   "ušmudlané", jak se o nich vyjadřoval   Goebbels. Francie byla zřejmě kdysi velmocí i v   umění filmovém.

Vynikající zpracování románu Émila Zoly se   skvělými výkony herců a s přesným   vystihnutím chmurné atmosféry nádraží.   Ještě k závěru filmu: když druhý den Lantier   zjistí, jaký hrůzný čin provedl, spáchá   sebevraždu - vyskočí z jedoucí lokomotivy.

Dlouhé záběry utíkající krajiny z pohledu   mašinfíry lokomotivy, šílenství, pesimismus,   hroucení lidských vztahů a úctě k životu -   poetický realismus jako z partesu, doplněno   skvělým herectvím Jeana Gabina.
Snímek, po   kterém divák propadne trudnomyslnosti, nicméně   toto je vysoká filmařina předválečné   kinematografie, kterou je nutno také vidět a   znát.