Cizinky

Ve vypůjčeném školním autobuse se vypravilo na víkendový výlet sedm starších žen spolu s mladší řidičkou. Projíždějí převážně neobydlenými oblastmi Kanady, a tam se jim v odlehlé pustině poblíž Quebeku autobus porouchá. Protože ho nemohou samy opravit, vydají se hledat útočiště, kde by mohly přečkat noc. Naleznou ho v opuštěném zchátralém domě, kde není voda ani elektřina, žádné jídlo, ani se na čem vyspat. Musí se tedy samy postarat o přežití - rozdělí si zbytky jídla, které mají sebou, pokusí se ulovit primitivním způsobem ryby, nasbírají seno do matrací. Zatímco čekají na záchranu, začínají si vyprávět své životní příběhy – o svých láskách a nenávistech, chvílích štěstí i zklamání, zkušenostech - a vzájemně se tak poznávají. Nejstarší z žen je 88letá Constance, která se narodila ve Spojených státech a jako malá se s rodiči přestěhovala do Quebeku. Winnie, Cissy a Beth jsou rodilé Angličanky mezi 76 až 80 lety, které se přestěhovaly do Kanady postupně, 74letá Alice, dobromyslná a nesmírně vynalézavá žena, pochází z kmene Mohawků z Kahnawake v Quebeku, Mary je 74letá feministická spisovatelka, malířka a lesbička. Nejmladší je 68letá jeptiška Catherine, která se nakonec vydává do nejbližšího, 20 mil vzdáleného města pro záchranu. Řidičce autobusu Michelle je 27 let. Každá z žen přistupuje k nastalé situaci jiným způsobem, některé jsou odvážnější, jiné zranitelnější. Nečekané dobrodružství a sdělené zkušenosti je postupně sblíží a brzy se stanou přítelkyněmi…

Netradičně pojatý příběh o skupině žen, které svedla dohromady náhoda či osud, které se možná znaly povrchně společensky, ale ve skutečnosti si byly navzájem cizí a pak spolu musely nedobrovolně strávit několik dní v nehostinné pustině, natočila kanadská režisérka Cynthia Scottová. Do jednotlivých rolí obsadila neherečky, které představovaly vlastně sami sebe. Scenáristé napsali základní nástin příběhu a ženám dovolili v jejich dialozích improvizovat. A příběhy, často bolestné, ale i vtipné, které ženy vyprávějí, převzaly ze svých vlastních životů.
V roce 1990 převzala Cynthie Scottová ocenění na MFF ve Vancouveru za nejlepší kanadský film a na MFF v Mannheimu-Heidelbergu Velkou cenu a cenu Interfilm. V roce 1991 byl film nominován na 6 cen Genie, z nich získal cenu za střih.