Cesta na západ

V neobvyklém snímku Cesta na západ (1992) znovu ožívá vděčné filmové téma o přátelství dětí a koně (např. Bílá hříva, Touha). Příběh dvou irských chlapců, putujících na krásném běloušovi na západ Irska, se pohybuje v různých polohách: od drsného civilního realismu až po pohádkový symbolismus. - Ossie a Tito jsou synové bývalého "krále tuláků", Táty Rileyho, který po smrti milované ženy opustil kočovný život a živoří teď v paneláku na dublinském předměstí. Děda obou chlapců přivede do města koně, který se k němu přidal na mořském břehu. Zvláště sedmiletý Ossie se se zvířetem sblíží. Chlapci o bělouše přijdou, ale sami si ho najdou a ujedou s ním pryč z města. Prchají před policií, která po nich usilovně pátrá. Jejich cesta na západ končí na mořském břehu, kde se Ossie setká v mořských vlnách se svojí zemřelou maminkou. Otec pochopí, že kůň přivedl chlapce ke "kořenům" a že "osvobodil" nejen je, nýbrž i jeho… - Realistická vrstva příběhu vypovídá o trpkém osudě irské chudiny, špatně asimilované v betonových sídlištích. Proti tomu stojí svobodný život tamních tuláků a drsná krása irské krajiny. Pohádková a symbolická linie vyprávění ovšem místy trpí přílišnou doslovností. - Dnes velmi známí tvůrci filmu, scenárista Jim Sheridan (Moje levá noha, Ve jménu otce) a režisér Mike Newell (Čtyři svatby a jeden pohřeb), zpracovali lásku se znalostí prostředí a s patřičnou filmařskou dovedností, přičemž často připomínají vlastní médium (chlapci mají jako vzory westernové hrdiny, jedna z klíšových situací se odehrává v maloměstském kině apod.). Filmu dominují herecké výkony dětských představitelů, které zastiňují i projev uznávaného Gabriela Byrnea a také epizodní roli Ellen Barkinové (tehdejší Byrneovy manželky).

Autor/Zdroj: /Filmový přehled