Bílý sob

První mezinárodně úspěšný finský film je uměle vytvořenou bájí o ženě proměňující se s příchodem noci v bílého soba, který zabíjí své pronásledovatele. V působivých exteriérech finského Laponska vyniká fotogeničnost zasněžené krajiny, kterou umocňuje hudební doprovod, v němž zaznívají ozvěny joiků i žalmů.
O vlastním hraném filmu Bílý sob odehrávajícím se v Laponsku přemýšlel dokumentarista a kameraman Erik Blomberg už od 30. let. Nejprve však natočil společně s Einem Mäkinenem několik dokumentů o chovu sobů a rýžování zlata v Laponsku a na žádost ministerstva zahraničí se podílel i na vytvoření propagačních dokumentů, jejichž cílem bylo představit Finsko a zvláštní rysy tamější společnosti. Teprve melodrama Aila - Pohjolan tytär (Aila - dcera Severu, 1951), které natočil režisér Jack Witikka a na němž Blomberg pracoval jako kameraman, scenárista i producent, bylo bezprostředním podnětem k natočení Bílého soba. Výslednou podobu filmu výrazně ovlivnila Mirjami Kuosmanenová, mj. autorka námětu a představitelka energické a identitu ztrácející Pirity.
Za bouřlivé noci porodí před vlky prchající Maarita holčičku Piritu, ze které vyroste zdatná žena suverénně ovládající tradiční sámské dovednosti a směle soutěžící v závodech sobích spřežení. Po svatbě s Aslakem se v Piritě probudí zvláštní neklid, který za úplňku sílí. Žena navštíví šamana, aby jí pomohl, a dostane od něj nápoj lásky a instrukce. Rámový buben se však během rituálu rozskočí a záhadná síla šamana vyleká. Pirita se začne proměňovat v divokého bílého soba. Zvíře přináší smrt, dokud se celá vesnice nesjednotí a muži neukují železné oštěpy...
Časově blíže neukotvenou pohádkovou látkou s prvky upírského hororu autoři poukazují na tradiční způsob života obyvatel severu, na prolínání pohanských a křesťanských zvyků i na alkoholismus. Helsinská premiéra Bílého soba proběhla v roce 1952 v době konání XV. letních olympijských her, které ji svým významem zastínily. Teprve když snímek proměnil tři nominace na Finskou národní cenu Jussi (kamera, hudba, hlavní ženská role), vzbudil ve Finsku zájem. Následný úspěch na zahraničních festivalech Bílému sobovi umožnil proniknout do distribuce devíti evropských zemí (včetně Československa), USA a Jižní Ameriky a upozornit tak na finskou filmovou produkci.

Alžběta Štollová
LFŠ 2015

Finský film režiséra Erika Blomberga zpracovává téma staré laponské legendy. Hlavní postavou příběhu je krásná dívka jménem Pirita, která se provdá za mladíka jménem Aslak. Zprvu šťastné soužití mladých lidí je narušeno dramatickým zjištěním. Pirita se začne proměňovat v soba. Mladá žena je vystrašená svou nadpřirozenou schopností. Jedná se zřejmě o jakousi kletbu, jíž se snaží zabránit, ale bezúspěšně. Drama příběhu vrcholí ve chvíli, kdy se Pirita promění v bílého soba. Aslak netuší, kdo se v kůži zvířete skrývá a soba zabije. Příběh velké lásky tak ústí ve velmi smutný konec. V příběhu nechybí ani typická postava pro laponské pověsti – šaman, jehož označení v laponském domorodém jazyce zní „Noid“.

Filmové zpracování staré laponské pověsti dosáhlo velkého světového ohlasu. V roce 1951 byl film též promítán na Karlovarském filmovém festivalu.