Film s
Anny Ondrákovou "Bibi" byl režírován
Karlem Lamačem a za kamerou stál
Otto Heller a na trh ho uvedla společnost Fortuna-film. Scénář byl z německé dílny libretistů
Hanse Wilhelma a
Henryho Kostera a tentokrát poněkud pokulhával stavbou scénáře, ale měl zase ke konci několik vtipných nápadů, takže celkový dojem z tohoto filmu zůstával týž, jako například Ondrákové předchozí film
Anny, pozor, policajt (1928).
Zde je to historka pařížské modelky, která má to štěstí, že se setká s bohatým americkým malířem, který by byl už jejim manželem, kdyby bylo pravda to, co ve filmu diváci uviděli. Tato komicko-zamilovaná historie se z počátku vyvíjela trochu rozvláčně a veseloherní živel byl do ní vnesený teprve tehdy, když se americký malíř domníval, že Bibi má dítě a chce ji přimět k tomu, aby konala své mateřské povinnosti. Historie nabývá na komickém účinku ještě více tím, že se do ní připletl profesor omlazovací teorie.
Režisér
Karel Lamač musel překonat určité obtíže scénáře, a zdálo se, že se trochu příliš spolehl na svou pověstnou rutinu a i když zůstal na úrovni předešlých filmů, nepřinesl tentokrát nic nového. Jako obyčejně nechyběl mu smysl pro veselé nápady, například docela vtipně oblékl jazzový orchestr do lvích masek. Jestliže však bylo možné o tomto filmu říci, že ho někdo vytvořil, pak to byla Anny Ondráková, jejíž vývoj jako veseloherní herečky šel nepřetržitě vzhůru.
Již v popisované době, stála naše
Anny Ondráková na úrovni světových hvězd, ale i mezi nejlepšími veseloherními filmovými herečkami evropskými i americkými nebylo mnoho těch, které by ji předčily bohatostí výrazových prostředků a která by zároveň měly tolik osobního kouzla. Anny Ondráková zachránila v "Bibi" nejednu scénu, která by jinak byla mdlá a úspěch filmu byl především jejím úspěchem.
