Obsah filmu Bez otce
S Kyrou nikdo nepočítal: krátce po smrti jejího otce, hlavy rodiny jedné komuny hippies, se Vito, Niki a Mizzi po více než dvaceti letech opět setkávají s nevlastní sestrou. Kyra ovšem díky tomu zjistí, že před Mizzi, která se tenkrát právě narodila, její existenci po celých těch dvacet let tajili. Má chuť okamžitě odjet pryč. Ze zvědavosti a touhy přece jen zůstane a dny, které zbývají do pohřbu, tráví se sourozenci. Smějí se, tropí hlouposti, křičí, debatují a hádají se. Nad vším se však vznáší tajemství, které kdysi provázelo rozpad komunity. Marie Kreutzer ve svém debutu vypráví o pohnuté cestě do minulosti, o pocitu sounáležitosti a...
S Kyrou nikdo nepočítal: krátce po smrti jejího otce, hlavy rodiny jedné komuny hippies, se Vito, Niki a Mizzi po více než dvaceti letech opět setkávají s nevlastní sestrou. Kyra ovšem díky tomu zjistí, že před Mizzi, která se tenkrát právě narodila, její existenci po celých těch dvacet let tajili. Má chuť okamžitě odjet pryč. Ze zvědavosti a touhy přece jen zůstane a dny, které zbývají do pohřbu, tráví se sourozenci. Smějí se, tropí hlouposti, křičí, debatují a hádají se. Nad vším se však vznáší tajemství, které kdysi provázelo rozpad komunity. Marie Kreutzer ve svém debutu vypráví o pohnuté cestě do minulosti, o pocitu sounáležitosti a osamělosti, o závazcích, svobodě a (marném) hledání bezpečí. Film Bez otce se promítal v soutěžní sekci letošního Berlinale a na festivalu Diagonale 2011 v Grazu dostal hned čtyři filmové ceny.
Festival německy mluvených filmů 2011 < Zobrazit méně
oficiální text distributora, zobrazit všechny obsahy (3)
TIP: Nastavení pořadí obsazení si můžete nastavit
zde >>
Nejnovější komentáře k filmu
Hodnocení: 7 / 10
Přidáno: 6.7.2011
Bez otce
Snímek Bez otce byl na letošním 46. mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech tím prvním, který jsem měl možnost shlédnout. Byl promítán v sekci Horizonty.
Ze začátku jsem z něj tedy nebyl ani trochu nadšený. Zdál se být nudným, navíc celkově s německou a rakouskou kinematografií nemám kladné zkušenosti. Divák hned mohl poznat, o co zde filmařům půjde. Rodina se schází po letech a po první retrospektivní vzpomínce je všem jasné, že zde pomalu budeme odhalovat komplikované vztahy mezi hrdiny.
Celý děj jsem tedy bral s nadhledem, že mám úplně jasno a že mě nemůže ničím překvapit. A když vše skončilo, potvrdil se mi můj odhad - opravdu nic, co by se nedalo předpokládat. Ale jako celek to najednou začalo fungovat a já si najednou zpětně uvědomoval, že se mi to vlastně líbilo, a že jsem si to vše dost užil, to i přes velké množství postav. Také jsem si díky Die Vaterlosen (= bez otce) uvědomil, že být hippiekem není zas tak dobré, jak se může zdát, protože v budoucnu vás tento styl života musí dostihnout...