Bažina

Někde v severozápadní Argentině. Slunce pálí a prudké tropické deště proměňují obrovské plochy lesa v neprůchodné bažiny, smrtící past pro člověka i pro zvíře. Uprostřed bažin se nachází jediný ranč v širokém okolí, La Mandragora. Tady tráví Mecha léto. Mecha je asi padesátiletá žena, má čtyři děti a manžela, který si barví vlasy. Nemá žádné problémy – alespoň ne takové, které by nevyřešila sklenička nebo dvě. Tali je její sestřenice. Má také čtyři děti a manžela, který miluje svůj dům, své děti a lov. V důsledku dvou nehod musí obě rodiny žít společně v La Mandragoře. Na světlo vycházejí dlouho skrývaná tajemství a brzy se toto léto promění ve společné peklo pro všechny.
katalog 44.MFF Karlovy Vary, archív filmů

Ceny (výběr): Ceny argentické asociace filmových kritiků 2002: nejlepší debut, herečka (Borgesová), kamera, MFF Berlín 2001: Cena Alfreda Bauera, MFF Havana 2001: nejlepší herečka (Borgesová), režie, zvuk, debut

V roce 2001 film Lucrecie Martelové zahájil 16. ročník Filmového festivalu v Mar del Plata. Bažina získala cenu Alfreda Bauera na festivalu v Berlíně a stala se událostí roku i mimo Argentinu. Festivaloví diváci byli nadšení a zároveň se jich zmocnil nepříjemný pocit. Stejně tak emotivně působila i jedinečná a podmanivá přitažlivost oněch obrazů, které evokovaly drsnost argentinského severu. Tyto nepříjemné pocity ale vycházely z nezadržitelné úzkosti, která v příběhu postupně narůstá, až jej pohltí téměř celý. Vitalita se rodí z perverze rodiny zamořené nevyslovitelnou nenávistí. Mecha, Tali a Mercedes byly v mládí blízké přítelkyně. Dnes je jim okolo padesátky a pojí je pocit znepokojení. Všechno jsou to nevraživosti a nevole, jež se ale přímo neprojevují. Tali žije v La Ciénaga (Bažina), městě v provincii Salta, se čtyřmi dětmi a manželem. Mecha bydlí se třemi dětmi a manželem alkoholikem nedaleko v Mandrágoře. Její nejstarší syn José odjel do Buenos Aires s Mercedes, která předtím byla milenkou Josého otce a Mechiina manžela Gregoria. Tali, kterou nezajímají detaily tohoto vztahu, neví, proč se Mecha opíjí, ale závidí své kamarádce, že má bazén, nezpochybnitelný symbol společenského statutu. Nezáleží na tom, že voda je špinavá, zkrátka mají bazén. To je pouze útržek z mnoha scén jedinečného pocitového filmu. Bažina zaujímá privilegované místo v historii argentinské kinematografie. Analyzuje sociální modernitu okraje společnosti, kde se vše zdá primitivní a podřízené normám dřívějších dob. Chování hlavních hrdinek je pouze dekadentní fasádou všeho, co pramení z morální únavy těch, kteří nevidí žádné východisko. Bažina se objevuje v momentě, kdy byla Argentina zaplavována jako smrtelná past pro zvířata a měnila se v místo hemžení mrchožroutů.

Pablo De Vita, 36.LFŠ 2010