Batalion

Česká kinematografie, jejíž počátky jsou zakotveny ještě v období Rakouska-Uherska, našla nový dech po první světové válce, související velmi úzce se vznikem samostatného československého státu v roce 1918. První rozmach českého filmu byl více méně extenzivní, ale relativně velké množství filmů přispělo k získávání zkušeností a s tím zároveň k diferenciaci tvůrčího potenciálu. Ten se výrazně projevil a prosadil ve druhé polovině dvacátých let, kdy se objevila filmová díla, jež představují vrchol české němé tvorby a snesou srovnání s úrovní evropských kinematografií. Jsou to například snímky Gustava Machatého Kreutzerova sonáta a Erotikon, Varhaník u svatého Víta Martina Frice nebo Takový je život Carla Junghanse ad. K těmto dílům patří i Batalion režiséra Přemysla Pražského z roku 1927. Příběh o nešťastném právníkovi doktoru Uhrovi, kterého rozpad manželství přivedl mezi pražskou chudinu a životní ztroskotance, byl v té době velmi populární díky próze a divadelní hře a také proto, že hrdina obou měl svůj reálný předobraz. Pražský byl zkušený režisér, v době, kdy přistoupil k práci na Batalionu, měl za sebou už třináct dokončených, více méně průměrných filmů. Látka, která se mu nabídla v příbězích o Uhrovi a o dalších pravidelných návštěvnících putyky ztroskotanců, mu dala příležitost natočit film, který byl svého času a navždy zůstal výjimečný nejen ve filmografii Pražského, ale i v historii českého filmu. Hlavní roli svěřil Pražský tehdy populárnímu písničkáři Karlu Hašlerovi, „který sice neměl do té doby valné zkušenosti s filmem, vytvořil však neobyčejně hodnotnou a celistvou figuru, jejíž myšlenková a emocionální vybavenost je v českém filmu druhé poloviny dvacátých let výjimečná" (Michal Bregant: Bataliony, Iluminace 1993, č. 4, str. 65). I v obsazení ostatních postav měl Pražský šťastnou ruku: Eman Fiala, Karel Noll, Róza Schlesingerová, Jindra Hermanová aj. K hodnotě filmu rovněž výrazně přispěl architekt Alois Mecera, který v ateliérech Kavalírka a AB vytvořil neobyčejně působivé, syrové prostředí, v němž žijí lidé ze dna společnosti, a kameraman Jaroslav Blažek, jenž dokázal Mecerovým stavbám vtisknout zdání téměř autentičnosti, stejně jako postavám této „obyčejné" tragédie.
Pražského Batalion nebyl a není dílem na okraji, pro své kvality má čestné místo i v evropském kontextu. To dokazuje mimo jiné i jeho uvedení s hudebním doprovodem v pařížském Louvrů.
Blažena Urgošíková
38. MFF Karlovy Vary

Advokát Uher přistihne po návratu domů svou ženu Zdenku v náručí milence. Zdrcen její zradou odejde z domua uchýlí se do vykřičené hospody Batalion, kde se seznámí se stálými hosty a jejich osudy. Je zde bývalý herec Mušek, zloděj psů Bylina, zedník Rokos, vysloužilec Vondra, souchotinář Eda, prostitutka Tonka a svedená dívka Lojzka. Uher se stane patronem této společnosti ztracenců a snaží se jim pomoci. Kdyý jde Eda do protější hospody na polévku, je náhodně zastřelen při policejní razii. Uher svědčí v rpocesu s policistou, který Edu zastřelil, a obžaluje právní systém. Dcera prezidenta doudu Olga žádá Uhra, aby se stal varhaníkem v kostele, a Uher, marně toužící po jejím citu, jí vyhoví. Nemůže však odolat alkoholu a jeho úpadek rychle postupuje. Ocitá se v nemocnici pro chudé, kde ho Olga navštíví. Uher blouzní a vidí v ní svou nevěrnou ženu. Na smrtelném loži Zdence odpouští. Nad jeho hrobem zpívá osazenstvo Batalionu svou "hymnu" Pryč a pryč je všecko…Autor/Zdroj: Národní filmový archiv/Český hraný film I.Nejvýznamější film herce a režiséra Přemysla PRAŽSKÉHO. Námět vycházel ze známého případu dr. Františka Uhra, který se odehrál v 70.letech 19. století a byl několikrát literárně a
dramaticky zpracován. Nejznámější byl román Josefa HAISE-TÝNECKÉHO a jeho úspěšná dramatizace, které se také staly podkladem filmového scénáře. Spisovatel K. L. KUKLA také psal o pověstním pražském hostinci Batalion a vedl s filmaři soudní spor o autorská práva. V roce 1937 vznikla zvuková verze Batalionu, která se držela historických faktů i předlohy Haise-Týneckého ještě věrněji.Autor/Zdroj: Březina Václav/noticka