Barbora Hlavsová

"Barbora Hlavsová". Obětavost i neselhávající úsilí poctivé ženy a staré matky, která po životě zasvěceném tvrdé práci, musí zápasit a bojuje ještě za očistu dobrého jména své rodiny. To se stalo, když syn, uvyklý při úspěšné kariéře pohodlnému životu a mající ještě více po pohodlí a přepychu bažící ženu, dopustí se velké defraudace, to je obsahem tohoto lidsky krásného filmu.

Velmi mladý syn slabých rodičů si uvědomil dosah viny i omylu svých rodičů a když na chvíli pozbude přece jen odvahu, nalézá oporu ve své staré babičce, ženě pevně formované odříkavým životem práce. Režisér Martin Frič si zvolil pro tento v pořadí padesátý zvukový film, původní námět Jaroslava Havlíčka, který mu dal název "Skleněný vrch".

Scénář zpracoval Karel Steklý a film byl velmi pečlivě herecky obsazený a stejně tak i výběr ostatních spolutvůrců dával záruku, že vznikne mimořádné filmové dílo. Hlavní úlohy tu hrají Barboru Hlavsovou Terezie Brzková, jejího provinivšího syna František Smolík, jeho ženu Jiřina Štěpničková, jejich syna Rudolf Hrušínský, dále je tu Jindřich Plachta neobyčejně dojímavý ve svém lidství, Jaroslav Průcha, František Filipovský a mnozí jiní.

Hudbu komponoval Jaroslav Křička a Miloš Smatek, ale průvodní a podmanivě krásnou melodií provázející celý film byla píseň "Když mne stará matka" od Antonína Dvořáka.

Ředitel záložny v malém městě se dopustil zpronevěry a spáchal sebevraždu. Jeho matka, prostá venkovská žena, se rozhodne splatit chybějící částku. Tvrdou prací a odříkáním dosáhne svého cíle a její vytrvalost a odhodlání zapůsobí i na lehkomyslného a rozmazleného vnuka. Nejpůsobivější vážný film režiséra Martina Friče byl natočen podle velmi dobré předlohy. Protektorátní diváci oceňovali nejen výkony herců, ale i emotivní jinotajné poselství o nezdolnosti obyčejného člověka. Titulní role v Babičce málo známou plzeňskou herečku rázem proslavila, ale plátenice Hlavsová byla bezpochyby její nejzávažnější filmovou postavou.

Březina Václav/Lexikon českého filmu

Zkušený režisér Martin Frič v době protektorátu nezahrnul usoužené české divákyjen oslnivě vtipnými veselohrami. Možná nejpůsobivější drama v jeho filmografii vzniklo právě v této době jako adaptace povídkové předlohy Jaroslava Havlíčka Skleněný vrch. Hrdinka vyprávění - prostá venkovská žena, která se rozhodne vzít na sebe dluh svého hříšného syna - se v podání Terezie Brzkové postarala o to, aby pozvedla vlastenecké cítění publika. Pro Rudolfa Hrušínského se postava Boříka stala jednou z rolí, která odstartovala jeho
„vážnou" hereckou dráhu.