Baraka - Odysea země

Dokument, ve kterém nepadne ani slovo. Dokument o přírodě a o civilizaci. Autoři našli ty nejkrásnější místa světa, místa kde se zachovala pananeská příroda. Budete tou nádherou tak unešeni, že jsi ani nevšimnete, že k vám nikdo nemluví. Film zobrazuje kontrast afrických národů, kteří žijí v souladu s přírodou a velkoměsta, uměle zasazená na místa, kam nepatří. Film v sobě nese silné poselství a argumentuje pouze filmovými záběry. Takový filmový skvost uvidíte jen jednou za život (pozn. autora: pokud si ho tedy nebudete pouštět znovu a znovu). Hodina a půl, která ve vás probudí emoce, jež byste od dokumentu nikdy nečekali...

Celovečerní dokumentární film, natočený jako meditace o vztahu mezi člověkem a Zemí. Slovo baraka pochází z nářečí Indiánů Sufi a znamená požehnání, esenci života, z níž se odvíjí evoluční proces. V tomto smyslu je film sledem obrazů a nálad, znovuobjevujícím přírodu i historii lidstva.

Autor/Zdroj: /reklamní materiály distributora


Ron Fricke stál v roce 1983 za kamerou při natáčení filmu Koyaanisqatsi. Tato první část cyklu režiséra Godfreye Reggia a hudebního skladatele Philipa Glasse zachytila umělecky výjimečnou formou obraz industrializovaného amerického kontinentu. Druhou částí zamýšlené trilogie bylo Powaqqatsi (1988), fascinujícím způsobem ztvárňující krásu a ošklivost Třetího světa. Oba filmy spojovala experimentální forma; výtvarně působivé záběry byly střihem a triky rytmizovány v souladu či v kontrastu k minimalistické hudbě. Obrazová a zvuková patetičnost obou filmů se podřizovala jejich hlavní myšlence: ukázat ohroženou krásu naší planety a přispět k její záchraně.
Vzhledem k náročnosti projektu se o třetím filmu trilogie (Naqqoyqatsi, dle jiných pramenů Nakoiqatsi) zatím pouze uvažuje; jakoby místo něj vznikla Frickova Baraka. Struktura filmu je však odlišná: záběry, natočené v průběhu 14 měsíců ve 24 zemích světa, směšují formu i obsah předchozích filmů, nedosahují však přitom jejich účinnosti. Snímek připomíná spíše oživlý National Geographic: akademicky přesné obrázky, působivě nasnímané scenérie exotických zemí a trikové záběry známých míst tvoří album, v němž za sebou následují do větších celků spojené sekvence.
Blok přírodních krás střídají náboženské obřady všeho druhu, v kontrastu k myšlenkové závažnosti těchto obrazů následuje část věnovaná devastaci zemského povrchu a „civilizaci" jejího obyvatelstva. Bezproblémový tok zajímavých obrázků je doprovázen stejně bezproblémovou
elektronickou hudbou, občas oživenou vpádem reálných zvuků. Divák, neznalý Reggiových filmů, bude s pestrou podívanou zřejmě spokojen; poučená část publika však zaznamená rozmělnění původního námětu
i formy do epigonsky zploštělého díla. Stejně jako Reggio vybral si i Ron Fricke jako název filmu slovo z jazyka přírodního národa: baraka znamená v nářečí kmene Sufi štěstí, vůni, dech, ale i „esenci života, z níž pramení evoluční vývoj".
Program ART

Autor/Zdroj: /


Obnovená premiéra úspěšného dokumentárního snímku, u nás premiérově uvedeného v roce 1994.

Autor/Zdroj: /mraveniště

Ron Fricke stál za kamerou při natáčení věhlasného snímku Koyaanisqatsi (1983, FP 2/95). Tato první část uměleckého dokumentárního cyklu režiséra Godfreyho Reggia a hudebního skladatele Philipa Glasse zachytila umělecky výjimečnou formou obraz industrializovaného amerického kontinentu. Druhou částí zamýšlené trilogie bylo Powaqqatsi (1988, FP 3/91), fascinujícím způsobem ztvárňující krásu a ošklivost Třetího světa. Oba filmy spojovala experimentální forma; výtvarně působivé záběry byly střihem a triky rytmizovány v souladu či v kontrastu k minimalistické hudbě. Obrazová a zvuková patetičnost obou filmů se podřizovala jejich hlavní myšlence: ukázat ohroženou krásu naší planety a přispět k její záchraně. Vzhledem k náročnosti projektu nebyla dokončena třetí část trilogie (Naqqoyqatsi); jakoby místo ní vznikla v roce 1992 Frickeho Baraka. Struktura filmu je však odlišná: záběry, natočené v průběhu čtrnácti měsíců ve čtyřiadvaceti zemích světa, směšují formu i obsah předchozích filmů, nedosahují však přitom jejich účinnosti. Snímek připomíná spíše oživlý National Geographic: akademicky přesné obrázky, působivě nasnímané scenérie exotických zemí a trikové záběry známých míst tvoří album, v němž za sebou následují do větších celků spojené sekvence. Blok přírodních krás střídají náboženské obřady všeho druhu; v kontrastu k myšlenkové závažnosti těchto obrazů následuje část věnovaná devastaci zemského povrchu a "civilizaci" jejího obyvatelstva. - Bezproblémový tok zajímavých obrázků je doprovázen stejně bezproblémovou elektronickou hudbou, občas oživenou vpádem reálných zvuků. Diváka, neznalého Reggiových filmů, sugestivní pestrá podívaná zřejmě uspokojí; poučená část publika však zaznamená rozmělnění původního námětu i formy do epigonsky zploštělého díla. – Na rozdíl od Reggia, který nazval své snímky podle slov z jazyků přírodních národů, zvolil si Fricke termín, užívaný ve starobylém islámském súfismu: baraka znamená štěstí, vůni, dech, ale i "esenci života, z níž pramení evoluční vývoj".
-rapl- Filmový přehled 2002/9
-rapl-/Filmový přehled 1994/3/41