Balada o Narajamě

Film, natočený podle románů Shichira Fukazawy, je obrazem života v jedné zapadlé horské vesnice v severním Japonsku koncem 19.století. Je zde tradicí, z důvodu nedostatku potravin, odnášet staré lidi, po dovršení sedmdesáti let, na blízkou horu, aby zde vyčkali na smrt. Na tuto cestu se připravuje i stará Orin, jež s rezignací přijímá svůj úděl. V průběhu čtyř ročních období sledujeme poslední rok jejího života. Ještě před odchodem se snaží zařídit vše potřebné, svému ovdovělému synovi vyhledá novou ženu a rozloučí se s příbuznými a blízkým. Když se čas naplní, sama donutí svého syna, aby ji na zádech odnesl tam, kde leží kosti předků. Časté záběry přírody a různých živočichů, připomíná, že i člověk je součástí věčného koloběhu zrození a smrti. Toto dílo, prostřednictvím extrémního řešení, je hlavně reflexí na současné trendy „odkládání“ starých, pro rodinu a společnost „již neužitečných“ lidí do ústavů a různých zařízení.