POZOR SPOILER
Za panem Mahenem přicházejí dva studenti - Jaroslav Hlava s kamarádem Řezníčkem. Všichni se pak dohadují, kdo je neznámý autor literárních počinů s pseudonymem Jan Zvonař. Mahenovi vrtá hlavou nejvíce to, že si nevybírá honoráře.
Do redakce přichází nějaký pan Procházka a vyslechne ortel o svých básních.
Jiří Mahen je tisknout nebude a za to si vyslouží jen nepochopení. Pan Procházka slibuje návrat.
Pan Mahen se svěří kamarádovi, že píše novou hru s názvem „Archimédův bod“. A musí ji rychle dokončit, aby se mohla hrát ještě letos.
Kamarád, malíř jej láká na ryby. Mahen má spoustu „práce“, ale nakonec souhlasí. Na rybách skoro dokončí svou hru, ale ještě chybí závěr.
Mahen může dosáhnout lepšího umístění pro brněnskou veřejnou knihovnu, ale jen tehdy pokud zveřejní něco od pana Procházky, což Mahen odmítá, a to kategoricky.
Přichází za ním pan Řezníček a dává mu svou hru. Také se přiznává, že Zvonař je on. Mahen přislíbí rychlé přečtení.
Pak dochází opět ke sporu s otištěním prací pana Procházky a tlačí je do toho poslanec Šroubek.
Nakonec se Mahen spojí s Řezníčken a pomáhá mu s jeho hrou a svou přestává dělat…
Televizní film o životě dramatika, spisovatele a publicisty
Jiřího Mahena (I. Racek). Právě v době 30. let, kdy dopisuje divadelní hru pod názvem Archimédův bod, objeví se na brněnské literární scéně mladý začínající autor Jan Zvonař (A. Navrátil). Slavný spisovatel je šokován nejen jeho talentem, ale především dramatickou prvotinou, pro niž si zvolil stejné téma i příběh jako samotný Mahen. Jak dopadne jeho vnitřní zápas, dokáže se vzdát svého vlastního úspěchu ve prospěch mladého autora, jehož hru považuje za lepší? Pravdivě zobrazit a detailně vykreslit Mahenovu osobnost, jeho složitost, plachost a zároveň bojovnost, dokázal jeho představitel
Ilja Racek. Jeho Jiří Mahen je nezapomenutelnou figurou, skutečným člověkem, který staví morální hodnoty nade vše a vyjadřuje tak mravní sílu a svůj nejen literární, ale především lidský odkaz.
Zdroj: Česká televize
V minulém týdnu nám naše televize nabídla hned dvě hry inspirované životem významných a známých osobností. I když to byla díla značně odlišná, autorům obou se podařilo vytvořit hodnotný obraz dané osobnosti i působivé umělecké dílo.
První hra ARCHIMEDŮV BOD, uvedená ve středu 15. prosince z Brna, vznikla jako připomínka stého výročí narození (12. 12. 1882) našeho významného kulturního činitele, pedagoga, organizátora a tvůrce
Jiřího Mahena. Její autor zkušený televizní scenárista
J. S. Kupka, zvolil při její tvorbě náročnou metodu detailu – krátkého úseku ze života zobrazovaného člověka, který tu slouží jako hutný, ryzí koncentrát, vlastně zrcadlo celé složité osobnosti. Zde navíc platí ta zvláštnost, že onen klíčový bod celé hry i celého, v tomto případě Mahenova, života je v zásadě autorovou fikcí – proces uvedení mladého básníka Jana Zvonaře do brněnského literárního světa je autorovi symbolem veškerého Mahenova vztahu k mládí, k literární tvorbě vůbec. Přesto (možná však i právě proto) vznikl obraz pravdivě zobrazující osobnost
Jiřího Mahena.
J. S. Kupka tu v tomto smyslu prokázal opravdové mistrovství – dopustil se vysoké míry stylizace, pravda však zůstala pravdou, ba stala se harmonií pravdy umělecké a reálné.
Jiří Mahen tu před námi ožil v celé bohatosti, složitosti i rozpornosti svého já. Herec
Ilja Racek ho v plném rozsahu dramatické předlohy ztvárnil jako člověka v zásadě tichého, milujícího samotu, zároveň však vášnivého bojovníka nevyhýbajícího se otevřeným střetům i člověka ctícího nejvyšší hodnoty lidské vzájemnosti. Především však spolu s režisérem
Rudolfem Tesáčkem dokázali vyjádřit velikou mravní sílu, nehynoucí lidský Mahenův odkaz. Jeho nezištný vztah k literatuře, umění, kultuře vůbec, k národu, k celému lidskému společenství. Mahen tu získává obrys člověka přímo inspirující i dnešek i budoucnost – je mu víc výsledek společné práce než vlastní prospěch, vlastní úspěch. Své místo v divadelním programu i svůj titul hry dal přece mladému Zvonařovi právě proto, že věděl, že rozpoznal, kde je ukryta větší síla schopná sloužit lidem – vzdal se svého místa ve prospěch mládí. A mládí bylo Mahenovi symbolem věčného hledání, nacházení nových, netušených možností, přesahování sebe sama – proto mu byl tolik nakloněn, proto žil vždycky v jeho blízkosti, neustále připraven nabídnout ruku, která nesvádí z cesty – i tím je pro nás podnětnou osobností. A hra, která o něm právě takto vypovídá, je i proto hodnotná a cenná. Své kvality má však i jako celek –
J. S. Kupka znovu potvrdil schopnost odpovědně a talentovaně pracovat s obdobnými náměty. Herec
Ilja Racek dostal po delší době výraznější příležitost v televizi – a rozhodně ji nepromarnil, stejně jako ostatní dobře hrající herci. Režisér
Tesáček natočil s celým štábem střídmou, charakteru tématu i zobrazované osobnosti odpovídající, harmonickou a působivou inscenaci, která pro brněnské studio znamená zjevný úspěch.
V minulém televizním týdnu jsme tedy viděli dvě dobré hry – obě se řadí k tomu nejlepšímu, co nám letos naše televize v dramatické tvorbě předvedla. Mimo již zmíněné společné rysy měly ještě něco společného – opravdu dobré, poučené a kvalitní úvodní statě v týdeníku Československá televize.
HOLÝ, Josef.
Dva úspěšné obrazy osobnosti. Rudé právo. 1982 [21. prosinec], roč. 63, č. 302, s. 5. [upraveno, zkráceno]
