Andělský dům

Argentinský režisér společensko - kritických filmů Leopoldo Torre Nilsson natočil v roce 1957 významný snímek podle románu své ženy Beatriz Guidové, který ve své době poměrně odvážně pojednával o postavení ženy v manželství a ve společnosti.

Zobrazení citu ve filmech Torre Nilsona - narozdíl od filmů jeho otce Leopolda Torre-se Riose - se nikdy neprojevovalo v ryzím stavu. Ba naopak. Již od počátku Nilsono-vy spolupráce s jeho manželkou - významnou argentinskou spisovatelkou a scenáristkou Beatriz Guidovou - je ovlivněno zejména politikou. Děj filmu Andělský dům se ode-hárvá na přelomu 20. a 30. let minulého století, tedy ještě před nástupem generála Peróna k moci. Anna se při setkání s poslancem Pablo Aguierrem nikdy nemůže tomuto muži podívat přímo do očí. Pokaždé, když jí nalévá sklenici likéru, její oči se zastaví na uzlu jeho kravaty. Tato kravata se pak stává obličejem poslance a přejímá jeho vlastnosti a schopnosti. Každý večer se opakuje stejný
rituál, před poslancem i Anniným otce. Žena každý večer odchází z domu, který skrývá hrozné a nevyslovitelné tajemství. Tajemství o ztrátě její nevinnosti. Narozdíl od filmů režisérova otce, zde dům, domov a rodina představují místo trestu a rozpadu (např. tělesné tresty ze strany bigotní katolické matky, která nutila své tři dcery, aby se koupaly oblečené). Jde o pocítění hmotnosti a tělesnosti v obraze. Tělo tu velmi mocně vstupuje do argentinské kinematografie. Jde o tělo, které je v rozkladu, podobně jako konzervativismus před nástupem peronistů.
katalog 1. Festivalu nad řekou