Andaluský pes

POZOR SPOILER!!!

Nějaký muž prořízne ženě oční bulvu.
Nějaký muž jede na kole a padá. Vidí to žena, seběhne k němu a pak jeho šaty ukládá na postel. Tento muž se pak objevuje u ní v pokoji s dírou v dlani, ze které mu lezou mravenci. Pod oknem pokoje je nalezena lidská ruka. Nějaká dívka ji bere do krabice. Pak je však přejeta autem. Muž nahoře v pokoji osahává ženu, která se brání jen velmi chabě. Muž tahá dva klavíry, dva kněze a dvě zvířata na dvou lanech. Další muž týrá mladšího a ten jej zastřelí. Na zdi je moční motýl smrtihlav. Muži nemajícímu rty se udělají vousy, zato toto ochlupení ženě pod paží chybí. Ta je pak na pláži s jiným mužem…

Scénář ke své filmové prvotině psal známý španělský režisér Luis Buñuel s malířem Salvadorem Dalím podle vlastních snů. Provokativní snímek způsobil na sklonku éry němého filmu skandál a zároveň nadchl pařížské surrealisty. Vysoce ceněn je i s odstupem v dějinách světové kinematografie, neboť se výrazně odlišil od dobového filmového umění (ironické nelogické mezititulky, vazebné formální prvky, migrující předměty apod.). Příběh „l’amour fou“ se odvíjí ve snových scénách v duchu surrealismu (časté spojování nesmyslného), legendární je např. detailní záběr rozříznutí oka břitvou, přičemž eros je tu propojen s motivem smrti. V roce 1960 byl němý film podle instrukcí autora kongeniálně ozvučen hudbou Richarda Wagnera a argentinskými tangy. Film bývá většinou uváděn s dalším režisérovým surrealistickým opusem L’age d’or (1930, Zlatý věk).
-dh-, FILMOVÝ PŘEHLED 2008/1

Režisérský debut Luise Buñuela byl natočen ve spolupráci se Salvatorem Dalím. Film vypadá jako sbírka úchvatných a navzájem nesouvisejících obrazů, ale Buñuel přesto respektuje jisté konvence klasického scénáře a jeho provázanosti, čímž udržuje znepokojující souvislost.