Alraune

POZOR, SPOILER

Sága o Alraune (Mandragora) vznikla už v raném středověku. Podle této legendy vznikla Alraune z kořene mandragory, který se přetvořil do lidské bytosti. Tento kořen se musel vyhrabat o půlnoci pod šibenicí.

A zrovna tam jde nějaká postava. Jakob ten Brinken je experimentátor s lidskými dědičnými vlastnostmi. Zrovna hovoří o Alraune ke svým posluchačům a hodlá provést pokus. Proto dá každému bílého králíka. Je zde přítomen i Jakobův synovec Franz Braun. Ten nechce věřit, že strýc pokus s člověkem skutečně udělá. Brinken však na něm trvá a chce po svém synovci, aby našel ženu z těch nejnižších vrstev.

Franz hledá na patřičných místech. Nakonec ji najde a přivede. Pokus je proveden a vznikne Alraune, která má být vychována v klášterní škole v Sacre-Coeur. Tam je spousta dívek a za ní chodí mládenec Wolfchen. Ti dva se opět tajně setkají. Mládenec ji pak opouští a nese otci svačinu. Při tom mu ukradne z tašky peníze. V noci Alraune prchá a přidává se k němu. Jejímu tvůrci přichází telegram o jejím zmizení.

Oba uprchlíci sedí ve vlaku a Alraune se zahledí na jiného muže, kouzelníka. A je zde první rozmíška. Wolfchen trucuje, ale pak usne. Alraune spatří cirkusáky. Do kupé k nim si přisedne kouzelník a Wolf jej po chvíli napadne. Rvačka je to zlá a výsledek nejistý. Fakt je ten, že Alraune i její milenec se k cirkusákům přidávají. A v cirkuse ji také její stvořitel objeví. Kouzelník používá Wolfchena jako pomocníka. Alraune jako asistentku. Ta se také věnuje krotiteli, a dokonce za ním vleze do lví klece. Pak ji navštíví Jakob. Ona se jej bojí a on jí vyčítá zneuctění jména. Nakonec ji odvádí pryč.

U něj se má Alraune dobře a vypadá, že je konečně šťastná. Dokonce zde má lásku, vikomta. To se však nelíbí Jakobovi, a když jej vikomt žádá o ruku Alraune, nesvolí. A ona se proto zase chystá utéci, tentokráte s vikomtem. Ještě si však přečte Jakobův deník a je jí jasné, jakého je původu. Pořádně to s ní zacloumá a útěk s vikomtem ruší. Zato nad spícím Jakobem slibuje pomstu. Začíná se kolem něj točit více a více, ale také zároveň koketuje s jinými muži. Do toho sem přijíždí Franz, kterému Alraune napsala dopis.

Jakob se stává zuřivější a zuřivější a navrhuje odjezd. Pak jsou spolu v jakémsi podniku a po návratu z něj Alraune Jakobovi sdělí, že ví o svém původu. A dává světlem znamení do okna. Franz jej vidí. Jakob je na dně - jak psychicky, tak fyzicky, ale i finančně. Proto navštíví hernu, kde se pokusí zachránit, co se dá, Zde navíc obdrží dopis, že jeho spekulace nevyšly. Protože Jakob věří, že mu Alraune přinese ve hře štěstí, přistupuje ke stolu. A skutečně vyhrává na červenou devět krát v řadě. Jenže když Alraune odejde, přijde o všechno.

Po jeho návratu domů vidí, že si Alraune balí věci a chce jej opustit. Nejprve klesá na kolena a prosí. Když však dá ona jasně najevo, že jej nechce, bere do ruky dýku. Drama se chýlí ke konci...

Vědec-genetik prof. Jakob ten Brinken provede ve své laboratoři zvrácený pokus - mladou prostitutku uměle oplodní spermatem oběšeného vraha. Děvčátko, které z tohoto spojení vzejde, pak pojmenuje Alraune a vychová. Alraune (Brigitte Helm) vyroste do překrásné, ale bezcitné dívky, která má jedinou touhu: svádět muže a působit jim bolest. Film je adaptací stejnojmenného románu H. H. Ewerse, oproti knize však dávají tvůrci filmu hlavní postavě naději na přerod a nápravu charakteru. Erotické jiskření se závanem incestu a tajemna udělaly ve své době z tohoto mysteriozního melodramatu naprostý trhák a zajistily mu značnou publicitu i komerční úspěch.

Profesor genetiky Jakob ten Brinken (Paul Wegener) se snaží najít odpověď na otázku, zdali je lidskost daná geny nebo výchovou. Uměle oplodní prostitutku spermatem oběšence a „stvoří" dívku Alrúnu (Brigitte Helmová). Ta však brzy utíká a spouští se na scestí zhýralého a rozmařilého života, aby v závěru obrátila svůj hněv vůči svému „otci". Samotné jméno hrdinky je odkazem na staré pověry, neboť v němčině značí tajemný kořen mandragory, který dle legend rostl pod šibenicemi, živen ze semene viselců. Již tento nepřirozený zrod Alrúny coby geneticky modifikované bytosti, jako výsledek vědeckého experimentu není nepodobný vzniku homunkula, jako bylo Frankensteinovo monstrum. Režie se ujal Henrik Galeen, který k fantastické tematice inklinoval už předešlými pracemi - kromě toho, že psal i scénáře, např. pro Upíra Nosferatu (Nosferatu, 1921) F. W. Murnaua, nebo pro Kabinet voskových figur (Das Wachsfigurenkabinett, 1924) Paula Leniho, je to zejména jeho režijní tvorba, kterou se k podobným tématům přikláněl, ať už je jeho debut Golem (Der Golem, 1915), kterým započala jeho spolupráce s Paulem Wegenerem, nebo adaptace Pražského studenta (Der Student von Prag, 1926) na motivy Hannse Heinze Ewerse, který byl i autorem literární předlohy pro Alrúnu. Ve své době sklízel snímek úspěchy v kinech, což bylo dáno zejména ústřední hereckou rolí a erotismem nabitým výkonem Brigitte Helmové, dobové hvězdy, která zazářila jen o rok dříve ve filmu Metropolis. S trochou nadsázky se dá snímek přirovnat k předchůdci sexploatačních filmů, tedy filmů, které záměrně pracují s lacinou erotikou, aby nalákaly více diváků.

Hudební doprovod: No.c
No.c. Otevřená výzva k autentické imaginaci a svobodě. Zvukově-rytmicko-kompoziční instrumentální experiment s posthardcore kořeny. Dvojice hudebních migrantů na nejisté cestě směřující k rovnoprávnosti hluku, tónu a ticha. Pryč od hudebního kýče a zvukových stereotypů! Co se vám honí hlavou? No.4

Zdeněk Blaha
Letní filmová škola Uherské Hradiště 2016