Alexandra

Snímek z čečenské fronty inscenoval ruský režisér Alexandr Sokurov jako „carsky“ konejšivou filmovou meditaci, kdy nad politikou vítězí metafyzické obrazy
všedního dne. Stále čitelnější ambicí Alexandra Sokurova je umístit do středu svých snímků figury jako zástupné symboly své vlasti. Obsazením sopranistky Galiny Višněvské, skutečné ikony nejen ruské kultury, dotáhl své záměry ve filmu Alexandra k určitému vrcholu. Hlavní hrdinka (korpulentní dáma v letech), přijíždějící na návštěvu za svým vnukem na čečenskou frontu, je zřetelnou personifikací Matičky Rusi. V poničené pustině ohledává střepy rodinných vazeb i ničivého regionálního konfliktu. Přestože jde o snímek s válečnou tematikou, je v něm zakleta velká konejšivá síla. [Cinepur Choice 2008]

Aleksandra je "road movie" jedné staré ženy cestující tisíce kilometrů vlakem do Čečny, aby navštívila ve výcvikovém táboře svého vnuka. Celý film se točí hlavně kolem ní - je silná, houževnatá a nepřátelští vojáci ji neděsí. Má však i druhou, milující stránku, stará se o lidi kolem ní - o neznámé vojáky i ženu na tržišti, kteří jsou v tomto konfliktu "na druhé straně".
Film je hlavně poselstvím humanity, plný optimismu. Ukazuje, že i lidé z opačných stran mohou být přátelé. Je poselstvím míru.