Adam a Eva [TV hra]

POZOR SPOILER

Nejprve nakoukneme do jakéhosi ateliéru, kde pracují umělci. Jeden z nich odchází, protože nevěří, že by dostal peníze.
Mladému Adamovi Kavalírovi vysvětluje ředitel, že veškerý majetek se stal konkurzní podstatou. Prý to zavinil jeho otec Felix Kavalír, svým přílišným mecenášstvím. Hlavně podporou mladých talentů. Takže továrna umělecké keramiky, kterou vlastnili už jim nepatří. Tuto oni dva opouštějí jen s kufry a dogou Markýzou.
Najdou si podnájem, a to velmi chudičký. Otec ještě chodí, kam chodíval, ale jen se všude loučí, protože sezná, že jej pomlouvají za jeho zády. Doma ovšem mluví zcela jinak.
Adam si hledá práci a u jedné známé se dozví o místě ředitele penzionu patřící paní Trojanové.
Ta má starosti s dcerou Evou, která neustále sportovně zaměstnává číšníka Pavla. To maminku rozčiluje, protože ta ho vzala jako číšníka. Nu, a právě tato dáma si přečte dopis který Pavel dostal a ve kterém je zmínka o Adamovi. Takže jej paní Trojanová pozve.
Inženýr Kavalír později předkládá návrhy na zvýšení zisku a Eva shání kohokoli na tenis.
Zatím se starý Kavalír dostává do konfliktu s domácím kvůli nájmu a ten mu hrozí vystěhováním. Situaci musí zachránit až Tina. A ten den také panu továrníkovi přejí jeho umělci k narozeninám a též přichází dopis od syna. V něm je otec zván k němu.
Když se zde ocitá, padne do oka Evě, ale ona neví, že je to Adamův syn. Ani starý neví, že je Eva majitelkou penzionu. Jak se jmenují slíbili si říci až na maškarním plese.
Ještě než k němu dojde, vyhrává Eva pohár a první místo ve stolním tenise.
Nuže, ples je zde a přijela i Tina. Adam se jej zatím neúčastní. Dává číst otci dopis z Itálie, kde by jej rádi viděli jako vedoucího pro obchod s Orientem, za hodně dobrých podmínek s hodně vysokým platem. Zdá se, že Adam bude mít těžké životní dilema…

Ve stejnojmenné trilogii uvádí Hlavní redakce dramatického vysílání na televizní obrazovky přepis románu národního umělce Jana Kozáka, vydaného v loňském roce nakladatelstvím Československý spisovatel.
„Zvykli jsme si už na to,“ říká v doslovu Hana Hrzalová, „že Kozákovo jméno se v posledních desetiletích vyskytuje v krásné české próze vždy v souvislosti se vznikem něčeho nového, v souvislosti s hlubším, důsažnějším zobrazením a vyjádřením poválečné sociální skutečnosti i osudu člověka. Mariana Radvaková, Svatý Michal, Čapí hnízdo, sibiřské prózy vyznačují výrazné, mnohdy dokonce klíčové, v každém případě však citlivé body české beletrie šestého a sedmého desetiletí. Adam a Eva, román, jehož vznik autor sám datuje léty 1978-81, není v tomto směru výjimkou. Otevírá v próze nové cesty, signalizuje okamžik významných proměn ve vztahu k současnosti a v jejím uměleckém zobrazení. Patří ke knihám, které se vyslovují k mravnímu klimatu dneška, které akcentují tvůrčí aktivitu člověka, jeho účast na utváření života jako rozhodující, přímo politický sociální jev naší doby...
...Román Adam a Eva vznikl z Kozákova pojetí současnosti jako dynamické a konfliktní, inspirován a uveden v život přesvědčením o sociální, humánní síle a spravedlnosti socialismu, poznáním o kráse a nezdolnosti tvořivých schopností člověka. Nese pečeť Kozákova bytostného historického optimismu, jeho tvůrčí osobitosti, beletristického rukopisu, pro který je vždy rozhodující nalezení poetické, lyrické dominanty,obrazu, který mu určí atmosféru díla a vyjadřuje a umocňuje ideu postavy.“
Ihned po vyjití díla započal režisér Antonín Moskalyk s natáčením podle scénáře Jaroslava Klímy v půvabné podřibské krajině, kam je také situován. V prvním dílu trilogie se tedy mohou diváci seznámit s pětapadesátiletým Adamem, ovocnářem roudnického státního statku, vášnivým milovníkem všech vůní a šťáv života, s jeho krásnou a stejně živelnou manželkou Evou, s jeho přáteli a protivníky.

„Jsem sadař“ říká Adam, hrdina románu národního umělce Jana Kozáka a protagonista televizní trilogie scenáristy Jaroslava Klímy a režiséra Antonína Moskalyka, „a to je, jak každý ví, jedno z nejstarších a také nejušlechtilejších řemesel.“ Jeho žena Eva má jistě něco společného s onou biblickou družkou Adamovou, nechybí jí krása, půvab, cit ani vitalita a temperament. Vzájemná láska obohatila jejich život a překrásná krajina pod Řípem dokresluje jejich pozemský ráj. Příběh Adama a Evy je ale vyprávění o lidech současných. Jejich více než patnáctileté manželství zažívá samozřejmě lecjakou bouřku nebo smutný čas. A pěstování ovoce není jen procházka kvetoucím sadem nebo radost ze sklizně šťavnatých plodů, ale také pěkná dřina, kterou ještě komplikují nejrůznější byrokratické zásahy „shora“. Jenže Kozákovi hrdinové nepatří k těm, kdo se snadno vzdávají...
Televizní představitelé sadařského příběhu, a především Jiří Bartoška a Eva Hudečková, měli příležitost seznámit se s životem na roudnické broskvoňové plantáži ve všech ročních obdobích. Natáčelo se tu na jaře, kdy se nekonečné řady broskvoní zahalily do růžové nádhery květů, v žáru letního slunce mezi větvemi prohýbajícími se pod tíží šťavnatých plodů, i za podzimních plískanic a v zalézavém únorovém mrazu. Barevná televize tak dostala jedinečnou možnost ukázat opět jednou, co umí.

Po prvních dvou dílech televizní trilogie, kterou napsal Jaroslav Klíma podle stejnojmenného román národního umělce Jana Kozáka, měli bychom se na počátku třetího cítit v prostředí podřipských ovocných sadů jako doma. Prošli jsme už s Adamem a Evou obdobími růstu, květů a zrání – teď tedy nastává čas sklizně...
A protože skutečné roudnické plantáže meruněk, višní, jabloní i broskvoní jsou známé, stejně jako jejich průkopník, budovatel a hospodář Alois Koňas, položí si možná někteří diváci otázku, nakolik skutečný je i příběh. Odpověď na ni dává autor v úvodu knižního vydání románu.
Jan Kozák: „ Ach ne. Příběh o Adamovi a Evě se našemu znamenitému roudnickému sadaři Aloisu Koňasovi, kus jehož přemýšlivé a houževnaté, po čertech umíněné práce jsem si s chutí starého labužníka půjčil do svého románu opravdu nepřihodil.
Adam jsem nyní já, tak jako Eva jsem já. Všechny postavy románu jsem já. Ale jestli se v některé z nich snad někdo – ať pracuje a žije kdekoli - náhodu přece jen pozná, můj bože, co dělat. Bude to nejspíš také on.
A teď už do práce.
Právě si oblékám sadařskou halenu. Ruce – a také duše – mi voní čerstvým šťepařským voskem, darem pracovitých, pilných včel...“
(Československá televize, 1984, roč. 19, č. 42-44)