A proč ne právě já?

Jsou mladí, pěkní, inteligentní a konečně se rozhodli, že se rodičům přiznají ke svému homosexuálnímu zaměření. Zvolí si tu nejjednodušší a nejradikálnější metodu, kolektivní odhalení o víkendu, stráveném na zámku matky jedné z dívek.
Katalog festivalu francouzského filmu

Autor/Zdroj: /reklamní materiály distributora


Camille, Eve, Ariane a Nick mají hodně společného. Jsou třicátníci, mají společné vydavatelství a stejnou sexuální orientaci. Jejich heterosexuální sekretářka Lili žije ponořena v jejich světě a snaží se pochopit, proč právě ona není homosexuální...
V každodenním životě si ze své sexuální orientace nikdo nic moc nedělá, ale říct to rodičům, proboha, jak by to dopadlo? Pravdu ví jedině Camillina matka, nekonvenční Josepha, která se iniciativně rozhodne na svém zámečku zorganizovat „víkend pravdy". Mladí zde musí svým rodičům sdělit tajemství pro jejich život zcela zásadní a neměnné. Přiznání vyvolá veliké zděšení, hysterii a s nimi i gejzír humorných a trapných situací, protože věci se vyvíjejí samozřejmě úplně jinak, než jak byly původně plánovány.
Program ART

Autor/Zdroj: /

Nick, Camille, Eve a Arianne jsou zhruba třicetiletí homosexuálové a o jejich orientaci všichni vědí. Tedy, až na jejich rodiče... Francouzská komedie o homosexuálech, toužících po respektu.

Autor/Zdroj: /Cinema


Tématem francouzské komedie Proč ne právě já? je problém, s nímž se setkávají mladí lidé s homosexuální orientací: jak seznámit s touto skutečností své nejbližší okolí. Debutující scenárista a režisér Stéphane Giusti řeší tuto situaci s takřka sociologickou ambicí; jeho hrdiny jsou hned tři lesbické dívky a jeden gay, kteří pozvou své rodiče na společnou večeři, tam navodí patřičnou atmosféru a postaví je před holou realitu. - Ke spolumajitelům malého nakladatelství komiksové a vědecko fantastické lireratury Nicovi, Evě, Carnille a její vzdělané, avšak ne-zaměstnané partnerce Ariane se přidá i sekretářka Lili, jež je ovšem heterosexuální a chce jen své rodiče "vyzkoušet ". Během víkendového večera se tak stane řada věcí - ovšem zejména mezi rodiči, kteři mají také svá tajemství a z nichž každý reaguje na nečekanou zprávu jinak. - S modelovostí výchozí situace se tvůrce vyrovnává prostřednictvírn zasvěceného zobrazení hrdinů a prostředí. Nositeli komediálního nadhledu a sebereflexe přitom učinil samotné mladé protagonisty. Místo karikatury, zesměšnění či naopak přepjaté idealizace se věnuje neobvyklým podobám partnerských vztahů (Eva se "mužsky" vychloubá svými milenkami, Camille a Ariane k sobě patří navzdory propastným odlišnostem ve vkusu, vzdě-lání i povaze). V množstvi postav (pět dospělých dětí a celkem osm rodičů) přitom udržuje přehled díky vyraznému typovému odlišení i díky výstižnému zachycení rozdílnych postojů. Nenápadným poselstvím snímku je myšlenka, že problémem neni samotná homosexualita, nybrž obecná neschopnost přijmout odlišnost.

Autor/Zdroj: /Filmový přehled


Nick, Camille, Eve a Arianne jsou zhruba - třicetiletí homosexuálové a nikdo z nich svou orientaci neskrývá. Tedy, skoro... ještě to neřekli svým rodičům. Občas se k tomu nesmě-le odhodlávali, ale nakonec pokaždé ucukli. Jasno ohledně své dcery má jen matka Camille, svérázná Josepha. Ale jak to vhodně říct ostat-ním? Josepha snad ví, jak na to. Mladí k ní na víkend pozvou své rodiče na společné setkání s překvapením...
Zpočátku nikdo nic netušil a většina přítom-ných se zajímala zejména o Nicolasovu matku, slavnou zpěvačku. A právě ona se pravdu o svém potomkovi dozvěděla jako první. Ostatní si museli počkat až na večeři, kdy jim bylo oznámení pozvolna naservírováno jako hlavní chod.
Reakce byly pochopitelně různé. Od vlídného smíření přes nevěřícnost a lehký odpor až k na-prostému znechucení. AIe tak už to asi bývá. Hlavně, že to nejhorší, tedy nejistotu, měli všichni za sebou. Víkend ale ještě neskončil a i rodiče mají pro své děti přichystáno nejedno překvapení...
Stéphane Giusti, scenárista a režisér Proč ne právě já? dobře ví, že časy filmů s myšlenkou "homosexuálové jsou taky lidé" jsou už dávno pryč a svůj příběh natočil jako nenáročnou, leh-ce stravitelnou a úsměvnou historku, která byla ve Francii propagována jako "homosexuální ko-medie pro celou rodinu".
Zatímco například Tom Hanks se ve Philadelphii musel potýkat s předsudky a ho-mofobií u soudu, hrdinům Giustiho příběhu jde jen o to, aby je jejich rodiče respektovali takové jací jsou. Především pro některé otce ale zjištění, že "moje dcera je hnusná lesba", není právě příjemné a divák se tak může bavit jejich rozpaky a holedbat se vlastní tolerantností.
Nicméně, co si o scenáristově přístupu bu dou myslet skuteční homosexuálové, opravdu netuším. Jeho přístup k jednotlivým postavám a jejich proměnám je vcelku prostinký a chvílemi jsem čekal, že někdo pronese hlášku ve stylu "ach, jak je krásné býti lesbičkou".
Giusti ve snaze být "cool" občas brnká i na současný trend popkulturních odkazů a přihazuje dialogy o comicsech, filmech a televizních seriálech (slušné je například "zbožštování' citátů ze Star Treku).
Jeho dílko není nijak mimořádně objevné, nerozvíří žádné intelektuální debaty o homosexualitě a nebudete se u něj smíchy popadat za břicho, ani si nepopláčete. Nicméně "jen" docela příjemná a pohodová hodinka a půl, kterou s ním můžete strávit ve tmě, také není k zahození.

Autor/Zdroj: Vosmik Ondřej/Cinema