4 věci: Deník babičky Němcové

Osobitý dokument Jana Gogoly ml. Deník babičky Němcové je "rekapitulací" pětadvaceti let života venkovské ženy, která si pečlivě den co den vedla záznamy o počasí, o osobních, rodinných, místních i celospolečenských událostech, jež se toho dne staly, a která zemřela pár měsíců před dokončením filmu. Babiččiny zápisky od 1. ledna 1974 do 30. listopadu 1997 čtou členové její rodiny, jichž se popisované události týkají. Někdy čtenáři předčítají babiččiny zápisky v absurdních situacích, dokumentujících tehdejší "příběh" (ve vodě, na křesle na střeše auta, na stromě), jindy je přímo "rekonstruují". Leitmotivem deníků jsou pečlivé záznamy o počasí, jež se tak stávají i (někdy až zdlouhavým) leitmotivem filmu. Tvůrce využívá též televizní archiv nebo rodinné fotografie a ozvláštňuje "děj" jednoduchými kresbami. Snímek tak přináší neobvyklý záznam prostého lidského života s jeho radostmi a starostmi.
-kat*, Filmový přehled 2006/2

Filmový deník o dvaceti pěti letech jedné rodiny, jedné společnosti a o tom, jaké přitom bylo počasí. Babička Němcová z Prahy si v letech 1974 až 1997, kromě událostí rodinných a společenských, každý den zapisovala televizní předpověď počasí a druhý den potom jeho skutečnou podobu. Jednotlivé zápisy z deníku čtou ti samí lidé, o kterých se v nich píše. Jsou tedy, podobně jako počasí a popisované události, tím, čím jsou a zároveň tím, čím byli. Vše je stále stejně jiné.

Autor/Zdroj: /Letní filmová škola


Filmový deník o 20- ti letech jedné rodiny a společnosti a o tom, jaké přitom bylo počasí. Babička Němcová, která zemřela půl roku před začátkem natáčení, si v Praze na Zbraslavi v letech 1977 až 1997, kromě událostí rodinných a společenských, každý den zapisovala televizní předpověď počasí a na druhý den pak jeho skutečnou podobu. Jednotlivé zápisy z deníku čtou lidé, o kterých se v nich píše a kteří tak zpřítomňují fakt, že jsme tím, čím jsme, zároveň i tím, čím jsme byli a také tím, čím chceme být tedy našimi životními předpověďmi. V rámci tohoto rozkročení mezi minulostí, současností a budoucností a mezi pozemským a nadpozemským, si můžeme uvědomit, že jsme stále stejní a stále jiní, že jsme vytrvale proměnliví jako počasí. Jeden ze zápisů z deníku i z filmu čte syn "dědy" pan Josef Němec: "l7 února - sobota, česká předpověď - Luboš Špaček. Dnes nám zemřel děda. Podle předpovědi, ráno 3 až 6 až 8 přes den 2+5 nad 0 západní vítr. Pepa moc plakal. Hned ráno přijeli, Jenda, Jarka. Celá mladá rodina přijela ze Šumavy, a byla moc překvapená, že děda zemřel. Ráno bylo jasno a 3 stupně. Odpoledne bylo jasno, foukal mírný západní vítr a tak bylo i odpoledne a 5 stupňů celsia. Jasno bylo i večer a v 7 hod. bylo 0 stupňů celsia. Po druhé hodině odvezli dědečka."

Autor/Zdroj: /Kino AERO