4 měsíce, 3 týdny a 2 dny

Kontroverzní snímek, který natočil rumunský režisér Cristian Mungui a za který si odvezl Zlatou palmu. Snímek pojednává o dvou vysokoškolských studentkách za éry rumunského totalismu, těsně před pádem železné opony, kdy během jednoho dne jedna z nich podstupuje tehdy zakázaný potrat. Film je drsnou výpovědí nejenom o těžké době, ale, a to především, o silném přátelství.

Film získal nejvyšší ocenění, Zlatou Palmu, na letošním MFF v Cannes 07. Snímek byl také uveden na 42. ročníku MFF v Karlových Varech, v nové sekci, Otevřené oči, věnované výhradně filmům z letošního MFF v Cannes, které originálním způsobem posouvají vývoj filmového vyjadřování.

Studentka Gabita se s pomocí kamarádky Otilie chystá zbavit nechtěného těhotenství. Je rok 1987 a v Rumunsku je potrat zakázán. Je třeba najít někoho, kdo ho provede pokoutně, a pokud možno levně. Vše je připraveno, ale nic neprobíhá podle plánu. Pokoj, kde se má akce uskutečnit, nebyl zamluven ve správném hotelu, na schůzku s „panem Bébé“, který má potrat provést, pošle Gabita za sebe Otilii, a ta navíc slíbila snoubenci, že přijde na oslavu narozenin jeho matky. Jednání s „panem Bébé“ připomíná noční můru, ale dívkám nezbývá než splnit jeho kruté podmínky, pokud ho chtějí přimět k dodržení slibu.

20. dny evropského filmu

Snímek 4 měsíce, 3 týdny a 2 dny potvrzuje kvality nové rumunské kinematografie. Je druhým celovečerním dílem scenáristy a režiséra Cristiana Mungia (nar. 1968) a zároveň prvním titulem z projektu s ironickým názvem Vzpomínky na Zlatý věk, v němž má být zachycen život v socialistickém Rumunsku. - Děj se odehrává jednoho pošmourného zimního dne roku 1987 v provinčním městě. Studentka Gábina se chystá na potrat. Pomáhá jí její kamarádka, energická Otilia. Najme hotelový pokoj, kam přivede tajemného pana Bebeho. Zákrok po četných peripetiích dopadne dobře, ovšem těžce poznamená jak vztah obou dívek, tak každou z nich. - C. Mungiu těžil z osobní zkušenosti i z obdobných zážitků svých známých. Po zákazu interrupce v roce 1966 sice v Rumunsku prudce stoupla populace, ale zároveň se zvýšil počet nelegálních potratů, jež podle autora "ztratily morální kontext a staly se spíše výrazem vzdoru a odporu proti režimu". Odhaduje se ovšem, že na následky zákroků zemřelo během trvání režimu půl milionu žen. - Snímek se v interiérech opírá o dlouhé statické záběry a o dialogy. V exteriérech naopak převládá pohyblivá kamera, dokreslující atmosféru chátrajícího a pustého města. Nejde však o hmotnou bídu, nýbrž o citovou frustraci a o plíživou depresi, jež poznamenává především inteligentní Otilii ve vynikajícím podání Anamarii Marincaové. Mladá žena během několika hodin poznává odvrácenou tvář života, ztrácí svou vitalitu i vlastní morální kredit. Je zřejmé, že si lehkomyslná přítelkyně Gábina její velkou oběť nezaslouží. - Film je nepochybně dokumentem doby, zároveň však tématem přesahuje do obecné mravní roviny.

Tomáš Bartošek, Filmový přehled 2007/11