25 Wattů

Sobota ráno, sedm hodin, Montevideo, Uruguay. Leche, Javi a Seba jsou ještě vzhůru. Nudí se, poflakují po ulicích a popíjejí levné pivo. Leche by se měl připravovat na zkoušku z italštiny, bohužel ho rozptyluje spousta věcí: zamiloval se do své učitelky, musí hlídat svoji senilní babičku a jeho sousedovi se ztratil pes. Javi už sice dostudoval, ale jediná práce, kterou sehnal, je objíždět čtvrť autem s amplionem na střeše, z kterého se valí reklamní blbosti. Jedinou nadějí v jeho životě je přítelkyně Maria, ta se ho ale zrovna chystá opustit. Nejmladší z nich, tichý Seba, zase neustále naráží na podivné typy. Černobílý snímek, připomínající rané Jarmuschovy filmy, popisuje nekonečnou nudu hlavních hrdinů s humorem a sebeironií.

Pro pochopení fenoménu nového latinskoamerického filmu je snímek 25 wattů naprosto zásadním iniciačním zážitkem. Oba talentovaní režiséři Rebella a Stoll patří jednoznačně do proudu nezávislého filmu (jako v Argentině například Raúl Perrone nebo v USA Jim Jarmusch) s tím, že také jejich styl a jakási výrazová střídmost všechny tyto tvůrce propojují. Základní osou příběhu jsou peripetie tří kamarádů - Lecheho, Javiho a Seby. Patří do střední třídy, takže je tolik netrápí každodenní boj o přežití. Jejich životy jsou vyplněny drobnými bezvýznamnými činnostmi, a tak pomalu upadají do letargie a stavu naprosté lenosti (už i přepnout televizní program jim působí potíže). Nejsme ovšem svědky minimalistického stylu, známého především z argentinské produkce. Naopak, film má jasnou dějovou linii a jednotlivé příběhy spějí k rozuzlení. Leche se připravuje na zkoušku z latiny a není schopen naučit se více než tři osoby jednotného čísla, protože ho víc než doučování zajímá učitelka italštiny. U Javiho není příliš jasné, zda mu záleží na práci, jeho dívce Maríi nebo křečkovi Alfonsovi. Seba má jasný cíl: konečně si pustit porno. Ve filmu se objevují další postavy a situace, které načas hrdiny svedou z cesty. Hlavním charakteristickým rysem snímku je, že se nesnaží vytvářet drama nebo „dělat film", ale spíše hledá způsob autentického zachycení reality. K tomu originálním způsobem využívá zvuk, hudbu i kameru (ta je velmi vynalézavá např. v hloubce záběru, kdy se Leche „utopí" ve skleničce vody nebo když je scéna zachycena z „pohledu" otáčející se gramofonové desky). Publikum i kritika v Uruguayi s nadšením přivítaly objevení nových talentů a díky tomu oba režiséři v roce 2004 natočili další společný film s názvem Whisky. Byla to „vážná" komedie, v níž tentokrát vystupovali zralí lidé. Bohužel Juan Pablo Rebella spáchal 5. 7. 2006 sebevraždu a tím slibná kariéra této autorské dvojice skončila. Pablo Stoll dokončil loni film Hiroshima.

David Čeněk, 36.LFŠ 2010