12:08 na východ od Bukurešti

Podobně jako Porumboiův následující snímek Policejní, adjektivum odehrává se tato komedie v autorově rodišti: župním městě Vaslui (70 tisíc obyvatel) v rumunské Moldávii. Původní název lze přeložit jako Bylo, nebo nebylo? V první polovině sledujeme, jak ubohý je všední život v postkomunistické zemi. Druhou půli zabírá diskusní pořad v lokální televizi: moderátor, vybaven citáty ze starořeckých filozofů, si pozval do studia dva údajné účastníky prosincových událostí, aby v přímém přenosu dosvědčili, že i v jejich provinčním městě 22. 12. 1989 proběhla revoluce. Prvním pamětníkem je gymnaziální učitel historie, notorický alkoholik, který se tehdy odvážil vyjít se svými kumpány na ulici jen díky tomu, že byli všichni notně pod parou. Druhého hosta spoluobčané znají v převleku za dědu Mráze (dříve) či Santa Clause (nyní). Vysílání je torpédováno živými telefonáty diváků, kteří svědectví hostů zpochybňují, a bývalý příslušník tajné policie Securitate, nyní vlivný podnikatel, dokonce vyhrožuje.
Porumboiův debut je podle kritika A. L. Şerbana „nejveselejším filmem o rumunské revoluci" a dokazuje, že „méně (revoluce) je více (legrace)". Komika prýští z upachtěnosti přímého přenosu včetně neohrabaného snímání. Čím déle tato v zásadě statická situace trvá, tím více se publikum dusí smíchy. Směšnohrdinské postavy nechává autor vypít pohár trapnosti do dna. Připomeňme, že televize sehrála v rumunské revoluci zásadní úlohu. Členové Fronty národní spásy strávili před jejími kamerami mnoho hodin v přímém přenosu a celé povstání bylo z tehdejších převratů ve východní Evropě nejvíce poznamenáno mediální manipulací.
Corneliu Porumboiu (1975) je synem Adriana Porumboiua, bývalého fotbalisty, nyní podnikatele a sponzora. Jeho krátké snímky byly uvedeny na mnoha studentských festivalech, poté realizoval středometrážní Liviův sen (Visul lui Liviu, 2003). Svůj celovečerní debut natočil za pouhých 200 000 eur, které mu dal k dispozici jeho otec. Snímek se prodal do mnoha zemí, ale domácí premiéru poznamenal kritický stav tehdejší distribuční sítě, kdy v mnoha městech nezůstal k dispozici žádný biograf; navštívilo ho jen 13 tisíc diváků.
Jaromír Blažejovský
Letní filmová škola 2011

22. prosinec 1989. Celá země sleduje v televizi v přímém přenosu, jak rozzuřený dav přinutil rumunského diktátora Ceauşeska uprchnout v helikoptéře z Bukurešti. V klidném městečku na východ od hlavního města, šestnáct let od tohoto historického dne, majitel místní televizní stanice pozve do talk show dva hosty, aby se podělili o své vzpomínky na ony slavné revoluční chvíle. Prvním je starý důchodce a občas Santa Claus, druhý je učitelem dějepisu, jehož celý plat právě pozřely dluhy za alkohol. Společně vzpomínají na den, kdy provolávali heslo „Pryč s Ceauşeskem!“. Až jeden telefonát televizního diváka zpochybní proklamované hrdiny, kteří možná tehdy spíše nasávali někde v baru nebo dělali přípravy na Vánoce, než se bouřili v ulicích...
(41. MFF Karlovy Vary, 2006)