Podivné přezdívky Clary Bowové. Skoro každá filmová hvězda má svou přezdívku, kterou jí obšťastnili přátelé nebo známí. Nejvíce přezdívek měla Clara Bowová, rusovlasá hvězda Paramountu z Brooklynu. Nazývala se "rusovláska", "Brooklynský plamen" a "Požár radosti z Brooklynu". Jako "královna Flapperů" a "girl s oním něčím" byla známá každému příteli filmu. Její spolupracovníci u Paramountu nazývali ji obyčejně jen "Girl". Jiná její přezdívka mezi kolegy byla "Captain". Tato přezdívka ji byla dána po jejím filmu "Námořnická milenka". Nejčastěji však byla nazývána Klára a toto jméno jí prý bylo nejmilejší. Klára měla v milionovém filmu "Paramount Parade" velký skeč se stočlenným sborem námořníků.

Setkání Vlasty Buriana s Chaplinem. O prázdninách roku 1931 v Juan-les-Pins na francouzské Riviéře byla mezinárodní sezóna v plném proudu. Jak již bylo známo z denních zpráv, dlel tam také Charlie Chaplin se svým novým objevem Marií Müllerovou z Mariánských Lázní. Do Juan-les-Pins přijel také Vlasta Burian se svou chotí, Mac Fričem, Suzanne Marville a libretistou Wassermannem. Tam na promenádě setkal se poprvé Burian s Chaplinem. Chaplin se procházel s elegantní brunetou v zeleném pyjama, když ji zavedl do vily, kde byl ubytován, a vracel se, poznal ho Burian, pozdravil a Chaplin s úsměvem zůstal stát.Vlasta, který nebyl nikdy zvyklý dělat nějaké okolky, přistoupil k němu, anglicky se představil, představil také svou paní, Maca Friče a Suzanne Marville i Wassermanna. A tak stáli proti sobě dva populární komikové podivných kontrastů: bujarý, vytáhlý a veselím sršící Burian a malý, plachý Angličan, tiché zřetelné mluvy a melancholických očí. Burian mu řekl, že využívá tohoto náhodného setkání a že ho srdečně zve do Československa. Chaplin poděkoval za pozvání a prohlásil, že je akceptuje až při pražském uvedení svého příštího filmu. Burianův film „C. a k. polní maršálek zná z berlínských kritik, sám ho však neviděl. Když podepsal spoustu fotografií i pohlednic do Prahy, věnoval paní Burianové svou knihu „Mé cesty“ s vlastním podpisem. Chaplin se pak rozloučil s Burianem srdečným stiskem ruky a dal se tichou ulicí, aby vzdálen všeho ruchu a lidí bloudil sám po Juan-les-Pins.

Když jsem 2. srpna uviděl v jakém strašně zanedbaném stavu se nachází hrob herečky Valentiny Karavaevy, nedalo mě to a vyjádřil jsem svoji nelibost na stránkách "Hroby slavných" do rubriky názorů čtenářů. Napsal jsem tam, že kdybych byl z Mosky, nikdy bych nedopustil tento žalostný stav. Samozřejmě jsem uvedl, že jsem z České republiky. Uplynuly čtyři dny a hle, jakýsi spolek "Přátel hřbitovů" zareagoval tím, že nešťastný "Mášeňčin" hrob dal do ucházejícího stavu.Lze to vidět v galerii fotografií. Jistě, není to ideální stav, ale zlepšení je na první pohled zřetelné. Jsem rád, že jsem nebyl líný napsat a herečce Karavaevové (Mášeňce) mému srdci blízké, jsem maličkým přičiněním napomohl vylepšit místo jejího posledního odpočinku...

Jak často bývá zvykem, nesouhlasí rok narození z biografií, kde je udáván 1909, s rokem vytesaným na náhrobním kameni, kde je vytesán rok 1911. Potvrzuje to vložený snímek hrobu Jeleny Kuzminové v galerii fotografií.

Otto Rubík se narodil v Ponětovicích u Brna v domě, který nesl číslo popisné 53. Od roku 1914 bydlel v Maloměřicích, které jsou městskou části Brna. Tehdy byly samostatnou obcí.Žil s rodiči v drážním domku č. p. 128, který se nacházel na železničním náspu nad maloměřickým hříštěm, který byl součástí železniční zastávky pro dělnické vlaky. Jeho rodiče tam prodávali jízdenky. Otto měl ještě mladšího bratra (1904) pozdějšího zaměstnance Škodových závodů v Plzni, který se jmenoval Leo. Není bez zajímavosti, že švagrova maminka, která za chvilinku dovrší krásných sto roků, chodila za paní Rubíkovou jako malé děvčátko "na kus řeči" a hrníček kozího mléka. Tam v malé zahrádce vídávala oba mladé pány se pilně učit. V jejich neskutečných letech nemá vůbec sklerózu a její fenomenální pamět je přesná a je spolehlivým ,nevyčerpatelným zdrojem informací.

Jekatěrina Savinová byla pohřbena na Kleščichinském hřbitově v Novosibirsku . Po dlouhá léta její více než skromný hrob upadal v úplné zapomnění. 5.listopadu 2006 byl hrob přesunut do prestižní části Kleščichinského hřbitova a byl opatřen novým náhrobkem. A tak se vynikající sovětské herečce a hodnému člověku Jekatěrině Savinové dostalo důstojného místa posledního odpočinku. Lepší pozdě než nikdy...
Proměna hrobu Jekatěriny Savinové, je vidět ve fotogalerii.

Když se budete podrobně zajímat o film "Zoja", neunikne vám jedna důležitá maličkost a tou je délka filmu. Když prohlédnete bedlivě všechny varianty k získání filmu z ruských zdrojů, pak je tam vyznačen čas filmu a ten je všude 1.18 hod. Já mám verzi získanou z ukrajinských zdrojů, kde se film liší oproti ruské verzi ve dvou aspektech. Jednak je film o pár sec delší než 1.26 hod. což činí více jak osm minut. Úvodní titulky u "Zoji" z Ukrajina se zdají být původní, neboť informace o filmu jsou ve spodní část, proloženy oslavnou básní o "Zoji Kosmoděmjanské". Vynechaná část "ruské verze" je ta, kdy Zoja se vrácí z "mrazivé procházky" což byl způsob mučení německých katanů, kdy celou noc, pouze v plátěné košili a bosa musí pochodovat, před napřaženou zbraní německé stráže v krutém mrazu a vichřici.Vynechaná pasáž zobrazuje vyčerpanou Zoju ležící na pryčně po zmíněné mrazivé "progulce" jak se před jejíma očima objevuje retrospektíva jejího života! Proč to schází v ruské verzi nevím a neví to asi aní opřevážná část ruských filmových nadšenců!

Jak již bývá skoro pravidlem, tak i u Vladimíra Volodina osciluje datum narození mezi roky 1881, 1891 a nakonec na pomníku je vyznačen rok 1896, takže si laskavý čtenář může vybrat...Datum úmrtí je přesné a můžeme přidat, že je pohřben v Moskvě na Novodevičském hřbitově v 15. skupině, řada 18, hrob 3.

Tentokrát datum úmrtí herečky oficiálně uváděné a datum vytesané na pomíku se neshoduje! Rozdíl činí dokonce tři roky!