ten projev
co mě naprosto uchvacuje je   ten projev Roberta Kennedyho   na konci filmu: nejprve v   němé verzi kdy se   střídají autentické s   filmovými záběry mezi   přihlížející publikum a   ve výrazu jejich tváří se   zračí vše podstatné -   podmalováno písní Sound of   Silence... a dívák je   napjatý co vlastně Bobby   říká, aby se to v zápětí   dozvěděl po výstřelech s   pistole kdy ve změti těl a   bolestiplných výrazů zazní   v autentickém podání s   titulky jeden z nejlepších   projevů novodobého politika   proti násilí a jako   úžasná analýza, která   platí do dnešních dnů a   rozhodně ne jen pro U.S.A.,   ale jako výpověď o   lidskosti a odpovědnosti nás   všech... a to je síla slova   - resp. to je fakt síla...   už jen proto ten film stojí   za to vidět možná ne pouze   jednou.