CENZURA
CENZURA - je slovo, proti   kterému se většina z nás   už z principu postaví.   Chceme být svobodní,   nechceme, aby nám někdo   říkal, co máme a hlavně co   nemáme. Nebudu tu psát o   filmu nebo jeho ději, ani o   tom, jak hodně je zvrácený.   V komentářích výše se   dočtete především o   znechucení, deviacích a   pocitech - většinou   negativních. Ti, co si   chtějí zachovat nadhled a   profesionalitu, se snaží   nastínit, co tím Pasolini   chtěl říci. V Cinemě z   tohoto měsíce se kolega   snaží nastínit, co všechno   se nechá na filmu ukázat a   jaké mohou být paralely se   současnou dobou.

To je ale nesmysl.   Vykřikovat a upozorňovat se   nechá i jinými formami   (účinnost se nechá opět   napadnout), to ale nechci   rozvádět.

Je   nerozumné, snažit se něco   hledat tam, kde není. Snažit   se obhajovat, vysvětlovat,   snažit se o to, aby ostatní   pochopili, co tím asi autor   chtěl říci. Hledat možné   výklady a převážně Ty   kladné, abychom obhájili   něco, čím by nikdo z   normálních nechtěl být   svědkem, natož obětí...

Chci psát o   zamyšlení nad cenzurou, kdy   už někdy moc je příliš.   Osobně jsem film viděl,   ustál, zlé sny jsem z něho   neměl. Ano, nic   příjemného, ale - na   světě se stále dějí   horší zvěrstva. Ale   neukazujeme je! Rádi bychom   je eliminovali tak, aby   nebyly. Rád bychom, abychom   se nemuseli bát o naše děti   a bližní, co se s nimi   může stát, protože na   světě je zlo. Je tu zlo a je   ho samozřejmě hodně. Ale   neukazujme ho touto formou či   formou jinou (Mučedníci   (Martyrs)). Proč?

Lidská mysl je sama o   sobě schopná obrovské   zvrácenosti, není třeba jí   ale napovídat a živit jí.  

Ano tvrdím,   můžeme motivovat filmem a to   bohužel i špatným směrem.  

Když jsem byl   jako mladý zapálen do kung   fu filmů, dovedlo mě to až   ke cvičení bojového   umění, když sleduji porno,   mám chuť na sex, když   sleduji pořady o jídle, mám   chuť na jídlo. Pakliže je   lidské podvědomí zvrácené   a tíhne k deviaci,   nepopouzejme je těmito filmy.   Pomůžeme tím slabším   jedincům (a to zdůrazňuji,   protože ne každý, kdo se   bude dívat na akční film   bude střílet do lidí..),   překonat jejich přirozené   obranné mechanismy proti   páchání zla. Zasej   myšlenku a zklidíš čin.  

Ano, je s   podivem, že v poledne v   sobotu je k vidění v   televizi rozřezané tělo a   to dost podrobně, ale to   není až zase tak ono, jako   výše zmiňované snímky.

Vize utrpení a   pocitu nadřazenosti může   vzbudit touhu toto prožít.   Mrtvé tělo snad až tak ne.   Budu doufat.

Proto jsem pro cenzuru   takových filmů. Když to   někdo přetáhne, tak prostě   zakázat. Braňme se. Jaká je   pak hranice mezi filmem a   snuff?

Film by   měl být k relaxaci,   odpočinku, navození   příjemných pocitů,   zasnění, romantice, dojetí,   ale i vybití zadržených   impulzů při sledování   akčních nebo erotických   filmů, ale neměl by   podněcovat k deviaci.

A nezapomeňme na   ty druhé, kteří jsou   pohoršení. Co jejich noční   můry a hlavně strach - z   utrpení a smrti, které je v   takových filmech ukázána.   Proč budeme strašit naše   děti, které toto náhodou   shlédnou? Proč v nich   vzbuzovat strachy, kterým se   mohou vyhnout?

Shrnu-li - dvakrát NE.
- nepodněcovat   devianty
- neděsit a   neznechucovat ty slušné, s   kouskem citu

Přemýšlejte...

Steven Seagal mě velice mile   překvapil. Od dob, kdy   nastolil nový styl akčních   filmů a nasadil si i sám   sobě vysokou laťku, se mu   doposud z mého pohledu   nevedlo. Tento snímek má ale   něco do sebe. Ne že by se   jednalo a návrat k   Seagalovým kořenům, ale   jedná se o odlišný snímek   lišící se od jeho   posledních. Nestojí ani tak   na akčních scénách či   soubojích jako v jeho   prvotinách (i když finální   přestřelka na hřbitově je   velmi nápaditá), ale spíše   na temné atmosféře, která   z filmu dýchá. Seagal není   typickým klaďákem, má své   výrazné lidské chyby a   přesto je ve filmu tím   světlejším bodem. Jedná se   o stav, kdy nikdo není   čistý a všichni mají svou   temnou stránku. Možná   trochu přehnaně, ale přesto   jako v životě. Nevadí, že   soubojů je málo a již to   není to co bývalo, nevadí,   že Seagal již není tak fit,   podstatný je ten chmur a   beznaděj, která na Vás   dýchne. Rozhodně   doporučuji. Donutí Vás k   zamyšlení nad světem a   dokáže, že Vaše životy   nejsou až zase tak   špatné...

ano
Nemám moc času se tentokrát   sáhodlouze rozepisovat, ale   po dlouhé době jsem viděl   něco, co opět rozvířilo   emoce, probudilu víru a   naplnilo mě blahem. Sice je   to bráno asi jako pohádla,   ale spíše pro dospělé. To   co bez povšimnutí   přehlížíme ve filmech,   které se nám snaží něco   říci, nemůžeme   přehlédnout při sledování   pohádky s dětmi. A v ten   okamžik si musíme uvědomit,   jak daleko máme od našich   původních ideálů a   přesvědčení a jaký je   vlastně opravdový svět s   porovnáním světa, jaký   jsme si ho představovali.   Příběh prasátka a   pavoučice, nevinnost a   jednoduchost sama a přesto je   v této jednoduchosti vše, co   bychom si měli upamatovat,   oprášit a začít žít.   Hodnoty na kterých stavíme,   nejsou objektivně tak   podstatné, jako hodnoty   prasátka a pavoučice.   Brečel jsem. Kdo nebudete   brečet, zaplačte nad sebou,   protože Vám zamrzlo srdce...