Trochu infantilní, ale   přesto jeden z   nejsledovanějších seriálů   mého mládí. Kvůli   Pokémonům a Rebootu jsem   dokázal vstávat o šesti   ráno. Dokáže děti   vtáhnout do svého světa,   kde si běhají po lese,   chytají pokémony, bojují s   nepřáteli a získávají   odznaky. A samozřejmě se   snaží chytit všechny.   Neskuteční Rakeťáci   oživují i ty nudnější   díly a proto si seriál   drží kupodivu slušnou   úroveň. Sice je první   série roztáhlá přes stovku   dílů a druhá z   Pomerančové ligy je tak   trochu... no, slabší.   Třetí sérií se to vrací   opět do okolí Gameboy her a   přibyla další stovka   pokémonů. U 251 to mělo   podle mě skončit. Tam jsem   skončil taky. Podle mě je   Crystal nejlepší díl herní   série a Johtovou ligou to pro   mě končí. Další díly   jsem nesledoval, další díly   jsem nehrál (proto mé   označení Crystalu za   nejlepší díl i když dále   mohou být líp propracované   mechanismy), vyrostl jsem.   Občas dostanu záchvat   dětství a kouknu se na pár   dílů a pustím yellow   version kde se nebezpečně   blížím 151 pokémonům.   Každopádně tenhle seriál   hodně ovlivnil mé dětství,   ale dnešní děti jsou trochu   někde jinde.

Byl bych sám proti sobě   kdybych neprohlásil Silent   Hill za jeden z mých   nejoblíbenějších filmů.   Jsem velkým fanouškem herní   série a tak jsem v nadšení   očekával filmové   zpracování prvního dílu.   Vadila mi sice Radha Mitchell   v hlavní roli, ale né kvůli   herckému výkonu, ten byl   skvělý, ale kvůli   škrtnutí originálního   Harryho Masona. Prý by muž v   hlavní roli byl zženštilý.   Pfff. Výkony herců jsou na   vysoké úrovni a   "silentovský   feeling" vás provází   celým filmem. Jsou zde   scény, kdy jsem sladce   zavzpomínal na některý z   herních dílů, i scény, kdy   jsem se bál. Je tu spoustu   momentů, které nezapomenete   jako například: průchod   mezi znehybněnými   sestřičkami, stáhování   kůže z Anny mocným Pyramid   Headem, upalování zaživa   nebo závěrečná řežba   ostnatými dráty. Dal bych 10   hvězdiček, nebýt   prostřihů na otce, Seana   Beana, který hledá v   městečku svou ženu a   dcerku. Sice tyhle momentky   vysvětlují příběh Silent   Hillu jako města, ale   dokáží být docela   otravné. Proto dávám i tak   krásných 9 hvězdiček.

Knižní předlohu od mistra   Kinga jsem přečetl. Dokonce   jsem se i těšil na tento   film. Ach, jaké bylo mé   zklamání po shlédnutí.   Tolik, tolik, tolik věcí se   tomuhle filmu dá vytknout.   Připadá mi jakoby se   režisér dozvěděl děj   knihy od někoho kdo si   přečetl stručný obsah.   Spoustu věcí nesedí.   Namátkou... Stan byl u   skautů? A co dělal v domě   kde byla mumie? Ta měla být   Benova a Stan měl vidět   mrtvé děti ve vodojemu. Co   to je za podivné světlo co   TO vydává? Eddie umře po   takovém pádu (oproti urvané   ruce, velice zanedbatelné)?   Od apokalyptické bitky jsem   taky čekal víc. Stejně tak   od závěrečného setkání   dětí s TO. Copak režisér   zapomněl, že bojovali   nadvakrát? On vůbec vypustil   dost podstatný dům číslo   29 na Neibolt Street. Odkdy   byl otec Bev školník? A   Eddie byl panic? Závěr v   kanálech a jeho manželka nic   neznamenali? Ach můj bože,   mohl bych pokračovat dál a   dál... A tohle byli jen díry   v příběhu. Richard Thomas   by se měl potkat s   koktajícími lidmi, aby   poznal, že se u toho nedusí.   Viděl bych ho jako topícího   muže v Baywatch, ale   rozhodně ne jako Billa Koktu.   Dvě hvězdičky si ale To   zaslouží. Jednu dávám za   tančícího klauna Pennywise   v podání Tima Curryho.   Druhou za dětské herce,   obzvlášť za mého   oblíbence Setha Greena,   kteří o třídu možná i   víc převyšovali dospělé   (až na výše zmíněného   Curryho).